„Pane, ty jsi pramen vody živé.“

 

Sestry a bratři, drahé buňky, pokoj vám!

 

Naplno se nám rozběhla postní doba a my se krok za krokem blížíme k připomínce Kristova bolestného umučení, ale i slavného vzkříšení. Nechci se u tohoto tématu dlouho zastavovat, protože dnešní téma je jiné. Chci jen povzbudit k vytrvalosti. Čtyřicet dnů je dlouhá doba a tak často člověk ztrácí počáteční nadšení. Osvědčenými prostředky pro tento čas jsou: modlitba, půst, milosrdná láska. Církev nás nezavazuje konkrétními způsoby obrácení. Je ale dobré na ně nezapomenout. Buďme vynalézaví. Láska přece právě taková je.

Už potřetí bych dnes rád otevřel téma „eucharistie“. Od osobní zkušenosti jsem se dostávali přes předobrazy eucharistie ve Starém zákoně až k tak zvláštním pohledům jakým je eucharistie neboli díkůvzdání skryté v postavě narozeného betlémského dítěte. 

Dnes si nemohu odpustit pohled na eucharistii ve spojitosti s textem Písma, který se čte na 3. neděli postní v cyklu „A“, nebo i v ostatních dvou letech, pokud se ve farnosti připravují na křest katechumeni. A právě toto jsme prožili uplynulou neděli s pěti ženami při tzv. skrutiniích – tedy třech stupních, kterými katechumen prochází v postní době před křtem. 

Tímto textem je příběh o samařské ženě. Je překrásný, nesmírně hluboký a v tradici církve od nepanšti uchovávaný jako vzácný k rozjímání právě před křtem. Doporučuji si text v tuto chvíli přečíst a nechat si pět či sedm minut ticha na jeho vstřebání. Poté zkuste kratičce přečíst slovo či větu, která vás oslovila (slova se mohou u více lidí shodovat – i přesto je znovu přečtěte). Vyslovené nekomentujte. Následně přečtěte těchto několik postřehů:

- Ježíš je unavený cestou a horkem, není nějakým bájným hrdinou, který je vždy nad věcí. Vstoupil do těžkostí lidského života na zemi se vším všudy.

- Ježíš zůstává u studny sám. Čeká na samařanku, která také hledá samotu. Nepřichází navážit vodu ráno, jako jiné ženy, protože zná svoji minulost a nechce být terčem posměchu. Pán zůstává na místě právě v tom čase, který ji připomíná její vyloučení.

- Ježíš začíná rozhovor na základě lidské žízně. Vstupuje tou nejprostší cestou.

- Žena je schopna na této rovině komunikovat a postupně se otvírá.

- Ježíš s božskou pedagogikou prohlubuje rozhovor do dalších hlubších rovin. On je pramenem vody živé, on je odpovědí i na její nejvnitřnější touhu.

- Usvědčuje ji z hříchu a dává se poznat jako Mesiáš.

- Žena se stává hlasatelkou radostné zvěsti.

Nyní přidejte i vy své stručné komentáře k místům, která vás oslovila a celou meditaci zakončete spontánní modlitbou vycházející z textu.

Rozjímání o prameni vody živé je rozjímáním o Kristu, který nás živí v eucharistii. 

 Požehnaný čas postní přeje P. Kamil