13. katecheze / 2014-15

Farní evangelizační buňky 
13. katecheze ve školním roce 
2014/2015
 
„To čiňte na mou památku“. 
Pomoz nám, Pane, hlouběji pronikat do tajemství tvé přítomnosti uprostřed nás. Amen.
 
Přátelé, vstoupili jsme do druhé poloviny postní doby a naše pozornost se nezadržitelně obrací k tomu, který bude před našima očima vykreslen jako beránek bez vady, vedený na porážku, ukřižovaný a nakonec slavně vzkříšený. Vstupujeme do tohoto mimořádného času a já chci připomenout, že se jedná o nejposvátnější čas pro všechny křesťany. Je nutné mu dát absolutní přednost před ostatními starostmi a radostmi našeho života. Kdosi nazval Velikonoční triduum – třemi dny exercicií, jež se nabízejí celému křesťanskému světu. Vstupme do nich opravdu celým srdcem, celou duší, celou silou. Nezůstane stejným, kdo s Kristem vstoupí ve slavnostním průvodu a s palmovými ratolestmi do Jeruzaléma. Nezůstane stejným, kdo z jeho rukou přijme chléb života, a co události Večeřadla naznačují, následně prožije v krvavé opuštěnosti Getseman. Nezůstane stejným, kdo prožije šílenství odsouzení Syna Božího, jeho utrpení, bolestnou smrt, ale i slavné vzkříšení. Dovoluji si připomenout, že není a nebude intenzivnější vyjádření příklonu Boha k člověku, než právě o Velikonocích.
Tématem této katecheze má být další pohled na eucharistii. Toto tajemství se nám spojuje s eucharistickým rokem vyhlášeným našimi biskupy a s podzimním Národním eucharistickým kongresem v Brně, jehož diecézní formu prožijeme v naší arcidiecézi na květnovém setkání v Olomouci.1 Spojuje se nám ale také s přicházejícími Velikonocemi. Celé třídenní přece začíná právě ve večeřadle, kde Ježíš vstupuje tak tajemně a přitom pro celé další věky tak jednoduše do způsobů chleba a vína a zůstává tak navždy uprostřed své církve.
Tentokrát můžete nahlédnout do textu Ex 12, 1-8; události, která v prostředí egyptského otroctví, v předvečer nejtěžší zkoušky, jež měla dopadnout na celou zemi, vyznívá přímo prorocky. Zabitý beránek se stává Izraelitům pokrmem před náročným útěkem, ale zároveň jeho krev zachrání všechny, kteří jí označí své příbytky. Z našeho novozákonního pohledu je text jasným předobrazem události umučení nevinného beránka – Krista. 
A zde bych doporučil ještě jeden pohled do Písma: Lk 22, 15-20. Ty texty vlastně patří k sobě. Je to rub a líc jedné a téže události. Můžete dnes mluvit o mši sv.,                       o Velikonocích, propojení událostí starého Izraele v Egyptě s událostmi ve Večeřadle… Já bych jen rád upozornil na nenápadné slovo, které Ježíš vyslovil před ustanovením eucharistie (Lk 22, 15): „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka“. Proč? Měl snad pan Ježíš tak obrovský hlad? To určitě ne. I když jistá neodbytná touha tam byla – splnit vůli svého Otce. Vzpomeňme si na jeho vyjádření „mým pokrmem je plnit vůli mého nebeského Otce“. Toto je Ježíšova neuhasitelná touha. Touha po člověku, touha po tobě. Touha sytit ty, kteří mají dojít pouští svého života až k zaslíbené nebeské vlasti.
Přátelé nenechejme tuto velikou Ježíšovu touhu bez odezvy.    
P. Kamil
Friday the 19th. . Joomla Template 2.5 by FreeTemplateSpot. All rights reserved.