2. katecheze / 2015-16

Farní evangelizační buňky
2. katecheze ve školním roce
2015/2016
 
Sestry a bratři!
 
Zasílám vám druhou katechezi v novém školním roce. Dovolte, abych před tím než se začneme systematicky zabývat důležitými prvky našeho setkávání, dotknul základní osy života farních buněk. Je jí eucharistie.
Chci znovu připomenout dva momenty:
1) prvním je eucharistie coby slavení Kristovy oběti z Kalvárie při mši svaté

Slavení mše svaté patří k páteři duchovního života katolického křesťana. Máme-li začít mluvit o kráse a hloubce našeho setkávání ve společenstvích nemůžeme minout setkávání s tím, kdo je nejpodstatnějším důvodem naší snahy být spolu. Rád bych na tomto místě upřel naši pozornost k prvotnímu společenství kolem Ježíše při jeho veřejném působení. Proč? Jsme totiž v podobné situaci. Neustále prožíváme poznávání Ježíše, sebe a druhých v malých společenstvích svých buněk. Jako oni tehdy byli jsme i my povolání k tomuto způsobu prožívání svého křesťanství. I když nám může připadat, že jsme si sami vybrali s kým a kdy se budeme setkávat, věřím v Boží plány s člověkem. Myslím, že jsme v těchto úmyslech Božích byli od věčnosti a v kombinaci s naší svobodnou volbou tvoří naše rozhodnutí originalitu života, který právě žijeme. Stejně jako Ježíšovi učedníci jsme i my v začátcích poznávání, kým je On přítomný uprostřed nás. Nemylme se! Apoštolové – tedy ti, kdo jsou poslaní – si napřed prošli mnoha stádii poznávání Ježíše. Zezačátku pro ně byl mužem, který vybočuje z průměru. Pak úchvatným kazatelem, moudrým rádcem, mravokárcem, divotvůrcem něžně se dotýkajícím chudých atd. Pořád to ale nebyl plný obraz o tom, kým Ježíš byl. Obraz o něm totiž není úplný dokud nepřibude i zkušenost s Ježíšem nepochopeným, slabým, zrazeným, opuštěným, odsouzeným, týraným, umučeným na kříži a pochopitelně zmrtvýchvstalým. Vědomí tohoto všeho teprve uschopňuje učedníky mluvit o celém Ježíši. To znamená nejen jak by ho rádi viděli, ale jakým skutečně byl. A to není jednoduché. Jim a v konečném důsledku i nám se často nehodí vidět celého Ježíše tzn. i s jeho krajním ponížením. A stejně tak se nám možná nehodí vidět ho pod způsobou, kterou zvolil pro přebývání uprostřed své církve. Totiž pod způsobou kousku prachobyčejného nekvašeného chleba a trošky vína. Když jsem mluvil o podobě Krista poníženého kdysi před dvěma tisíci roky, je toto jeho ponížení trvalé. Při každé mši si to nejenom připomínáme, ale znovu tajemným způsobem do něj vstupujeme. Toto je naše eucharistie – v překladu díkůvzdání – Ježíš potupený, umírající a vzkříšený. Nemáme jinou slávu, než právě tuto. Jak velikých věcí se dotýkáme při každé mši, aniž jsme schopni vše domyslet.

2) druhým momentem je eucharistie, ale už ne slavená mší svatou, nýbrž trvalá přítomnost Ježíše v podobě hostie v našem svatostánku.

Čím delší dobu jsem kněz tím víc mě překvapuje Boží láska, která jde opravdu až do krajnosti. Mohlo by přece stačit, že jde Bůh tak daleko, aby za nás Ježíš zemřel. Ale On šel dál. Ve mši se jeho oběť znovu obnovuje. Ale nebyl by to náš Bůh, kdyby nešel ještě dál. Trvale zůstává v oltářní svátosti pod způsobou chleba uprostřed našich chrámů. Je možné jít v lásce ještě dál? 
Toto je Boží přístup k člověku. A jaká je naše odpověď? Jedním slovem neadekvátní. Jak jinak, vždyť jsme jen lidi a On Bůh. Ale přesto. Často, velmi často je naše odpověď neadekvátní                  i s přihlédnutím k tomu, že jsme jen lidi s omezenými možnostmi. 

Od minulého týdne jsme rozšířili možnosti setkat se s eucharistickým Kristem. Každou neděli od 19 do 21 hod. zůstává otevřený kostel pro každého, kdo si chce u Pána odpočinout. Moc vás povzbuzuji nejen k účasti, ale jako zprostředkovatele pro lidi ve vašem okolí. Jsou věci, které si zajistíme sami, jiné nám zajistí druzí, ale to co nám může dát jen Bůh neseženeme nikde jinde.

Přeji požehnané dny a těším se na zkušenosti ze setkání s Pánem.
P. Kamil
Wednesday the 21st. . Joomla Template 2.5 by FreeTemplateSpot. All rights reserved.