6. katecheze / 2016 - 17

FARNÍ EVANGELIZČNÍ BUŇKY
6. katecheze ve šk. roce 2016/17
(Mojžíš I)

Pán s vámi!

Na začátku této katecheze se musím ohlédnout za opravdu krásnou konferencí, která proběhla v uplynulém víkendu ve Zlíně. Tématem byla evangelizace. Mnoho přednášejících reflektovalo účinnost nejrůznějších evangelizačních projektů jak tuzemských, tak i na Slovensku či v Rakousku. Mezi těmi našimi byla největší pozornost věnována Kurzům Alfa a Farním evangelizaním buňkám. Z celé konference se pořizoval videozáznam, který by měl být v nejbližší době k dispozici. Při naslouchání příspěvkům přednášejících jsem si uvědomil, jak moc Bůh pracuje v dnešním světě pro záchranu člověka. FEB tvoří jeden střípek mozaiky velkého obrazu Kristovy tváře a já moc děkuji vám všem, kteří jste se do tohoto dobrodružství – zjevování Jeho tváře – zapojili.

Ale nyní zpět k tématu chvály v životě biblických postav. Od jednoho velikána Bible – Abraháma, přecházíme dnes k druhému – Mojžíšovi. Jestliže jsme chválu mohli sledovat u prvního z nich, pak v životě druhého je oslava Boží ještě markantnější.

Začněme v té chvíli Mojžíšova života, kdy děla první velkou zkušenost s Bohem. Ano, jde o setkání u hořícího keře. Zde nám bible zachycuje začátek Mojžíšovi cesty s Hospodinem. A jaký to byl začátek? Hluboká pokora. Bible nám v Ex 3, 6 b říká, že si Mojžíš zakryl tvář, neboť se bál na Hospodina pohledět. Jak poučné pro nás. Jestliže jsme povolání k podobné cestě se svým Bohem, pak i k podobnému postoji. V Kristu se sice Ježíš stal našim bratrem, ale přesto se nemůžeme chovat jako bychom si s ním byli rovni. Bůh touží po oboustranně horoucím vztahu s námi lidmi, ale to neznamená vyloučit z tohoto vztahu úctu. Jak je bolestivé vidět v kostele, a to i od věřících lidí, zdeformovaná gesta úcty. Tělesnými postoji a gesty odhalujeme svůj vnitřní postoj. Zakrytá Mojžíšova tvář vypovídá o tom co církev nazývá ne strachem, ale bázní. Totiž vědomím Boží velikosti a své nehodnosti. Toto je začátek modlitby a pedevším modlitby chval. Skrytost v nepatrnosti chleba nic neubírá božské vznešenosti. Zvlášť důležité je to pro nás kněze, kteří ten kousek chleba spojeného s celistvostí Boha denně držíme v rukou.

Druhý příklad chvály, který má přímou souvislost právě s naší eucharistii (mimochodem překládané českým slovem díkůvzdání – tedy chvála) je zavedení Hodu beránka (Ex 12). Tento skutek (Pesach – počeštěně pascha) bezprostředně předchází exodu – vyjití Izraelitů z Egypta. Jde o nejdéle trvající rituál na světě (setkáváme se s ním již víc jak tři tisíce let). Z něj se pak při Ježíšově poslední večeři rodí eucharistie – naše mše svatá. Vraťme se tedy k Mojžíšovi. V předvečer poslední rány, která má dopadnout na Egypt, dostává přesné instrukce jak zachránit svůj lid. Zabít beránka, pomazat veřeje dveří jeho krví, večeřet ve spěchu… Po dosavadní zkušenosti už Mojžíš a myslím si, že ani jeho lid nepochybovali. Udělali přesně to co měli a přežili. Jsme jako lidé stvořeni k životu. Život nám Bůh dává jako největší honodnotu a životem jako takovým svého stvořitele chválíme. Mojžíšova věrnost zachránila velké množství životů a v souvislosti s výše zmíněným tedy zachránila chválu Božího jména. Rituály nám připomínají prožité, které nemá být zapomenuto. Proč si Hospodin vybral za svůj lid právě Izrael? Možná pro jejich shopnost nést Boží přikázání až s heroickou věrností. Vzpomeňmě na nedávno čtené liturgické texty z knih Makabejských, kdy při válečných hrůzách, kvůli slavení soboty, přestávali bojovat a raději se nachávali zabít bez boje. Mojžíš a židovský národ nás povzbuzují k odvaze a věrnosti chválit svého Boha i za cenu obětí.

Na závěr připomínám pro animátory společenství možnost zúčastnit se dalšího formačního setkání s Palom Strežom v Brůmově – tento čtvrtek 24. 11. od 19 hod. V jejich pastoračním centru vedle fary.

Požehnané dny vyprošuje

P. Kamil

Wednesday the 20th. . Joomla Template 2.5 by FreeTemplateSpot. All rights reserved.