9. katecheze 2016 / 17

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
9. katecheze ve šk. roce 2016/17
(Noemi a Rút)

Chvála Kristu!
Sestry a bratři, všechny vás srdečně zdravím.

Zasílám další katechezi v čase, který je v naší farnosti, řekněme už tradičně, spojen s pořádáním kurzu Alfa. Vím, že se různě upravila setkání buněk, přesto nechci přestat posílat slovo k povzbuzení a rozjímání. Využijte ho ve společenství, nebo třeba jen při soukromé modlitbě.

Po vánočních událostech se opět vracíme k biblickým postavám a chvále přítomné v jejich životě. Po zmínkách o několika velkých starozákonních mužích se dnes zahledíme na dvě významné a nedoceněné ženy. Příběh o jejich životě nám popisuje kniha, která v názvu nese jméno jedné z nich – Rút. Jde o opravdu kratičkou knihu Písma. Ve čtyřech kapitolách se nám odkrývá příběh žen, která se svou věrností neodmyslitelně zapsaly do dějin vyvoleného národa.

Krátký popis okolností, v nichž se postavy nachází. Jeden muž z Betléma, odchází v době neúrody se svou ženou Noemi do Moabské země. Mají dva syny, kteří se v této zemi ožení s cizinkami. Když brzy všichni tito muži, otec i jeho dva synové, zemřou, vrací se Noemi zpět do Betléma. Propouští obě své snachy, aby se vrátili zpět do svého rodného domu. Jedna odchází druhá, Rút, se však drží své tchyně a doprovází ji zpět do její země. Tam se seznamuje s Boazem, který ji přijme za manželku a mají spolu syna Obeda.

Když čteme tyto řádky jen povrchně zařadíme tento příběh mezi desítky dalších a nic zvláštního nám neřekne. My jsme ale pozváni zahledět se hlouběji. Předně nás zaujme nezvykle silná vazba mezi snachou a tchyní. Hledáme-li tento rok v životech biblických postav chválu, pak nás musí fascinovat příklad věrnosti víry Noemi, který její snachu přesvědčí. Je ochotna se vzdát svého pohanského boha Kemoše a přijmout za svého Hospodina. Přestože v této krátké knize není popsána modlitba ani jedné z žen, můžeme si domyslet, že víra Noemi musela její mladou snachu v čemsi okouzlit. Slyšíme její slova napříč výzvě k návratu do domu svého otce: „Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, zůstanu; tvůj lid bude můj lid a tvůj Bůh, bude můj Bůh“. Přiznám se, že mě tato slova od mládí přímo fascinovala a myslím, že i formovala k prožívání víry, která se má stát přitažlivou. Aniž jsem to tehdy věděl rodilo se ve stejnou dobu kdesi v Itálii dílo Farních evangelizačních buněk, které pracuje na podobném principu. Totiž být svým blízkým svědkem živého vztahu se svým Bohem. Když píšu tyto řádky všechny tyto skutečnosti se mi spojují a jen žasnu, jak si mě Pán už dávno před tím, než jsem byl knězem formoval pro dílo evangelizace.

Ale abychom se vrátili k těmto mimořádným postavám Bible. Dítě, které se ze svazku Boaze a Rút narodilo byl syn Obed. To jméno nám možná nic neříká. Zkusme se ovšem podívat do Matoušova evangelia do poměrně neoblíbeného textu – dlouhého výčtu jmen Ježíšových předků (Mt 1, 5-6). To co tam najdeme je překvapující. Obed měl syna Išaje a ten krále Davida. Když Matouš sestavuje rodokmen Ježíše Krista uvádí tam všechny tyto postavy. Mezi šesti ženami je jmenována i Rút. Její konverzi k Bohu Židů použil Hospodin pro příchod svého Syna. Není to úžasné pro nás, kteří v rámci našich buněk usilujeme, aby Boha poznali i nevěřící v našem okolí? Bůh nikomu nestraní, dokáže si k uskutečnění svých plánů použít kohokoliv. Rút se stala, pro věrohodně žitou víru své tchyně Noemi, předkem Krista. Kdoví co Pán zamýšlí udělat skrze ty, kterým zvěstujeme evangelium my. Naučme se důvěřovat a budeme svědky zázraků. Vždyť každý jsme Bohem milovaným dítětem, pro každého je cesta k nebi otevřena a jestli ji něco komplikuje, tak je to nevěrohodný život křesťanů.

V tyto dny prožíváme kurz Alfa, chceme vystoupit z netečnosti, nevšímavosti, soběstačnosti – chceme být svědky opravdové chvály, která se netýká jen slov, zpěvu, ale především životních postojů. Mysleme v tyto dny ve svých modlitbách na ty, kdo nabídly své síly v přípravném týmu, tak i na všechny účastníky. Kdo ví kolik „Rút“ se mezi účastníky skrývá.

P. Kamil