16. katecheze 2016 / 17

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
16. katecheze ve šk. roce 2016/17
(Nehemjáš)

Ježíš žije, aleluja!

Přeji všem členům Farních evangelizačních buněk hlubokou velikonoční radost ze vzkříšení Pána. Po dobu padesáti dnů se skrze liturgické slavení máme možnost intenzivně věnovat této základní pravdě naší víry a plnými doušky nasávat naději vyvěrající z nezničitelnosti Dárce života.

Žijeme v době, která je na mnoha místech světa přivedena do kritického bodu. Zvlášť myslím na stále vyostřenější konflikt na dálném východě. Chci touto cestou připomenout, že si nás Bůh povolal za služebníky života. Toho života, který má v Bohu svůj počátek, v člověku zaznamenal svou degradaci a v Ježíšově zmrtvýchvstání získal své obnovení. Naše služba nemá zdánlivě světový dosah, nemůžeme vyřešit konflikty světa a zřejmě to od nás Bůh ani nežádá. Co však můžeme, máme a dokonce musíme je však služba životu jehož jsme bezprostředně součástí. Znovu upozorňuji na čtyři oblasti, do kterých jsme postaveni a za něž odpovědnost v dost velké míře neseme: rodina, sousedé, přátelé, spolupracovníci. Vyprošuji nám všem odvahu nést lidi z těchto oblastí hluboko ve svých srdcích a sepnutých dlaních.

Našim dnešním biblickým průvodcem na cestě růstu chvály je poměrně neznámá a málo zmiňovaná postava židovských dějin – Nehemjáš. Jeho životní události nás přenášejí do krizového období dějin vyvoleného národa – babylonského zajetí, tedy 6. století před Kristem a později, kdy velká část Židů byla v zajetí již asi stopadesát roků. Nehemjáš coby královský číšník Artarxerxa I. má přístup k panovníkovi. Vystupuje před ním jinak než bychom dnes mohli chápat službu obsluhujícího u stolu. Král se obklopoval vzdělanými, formovanými lidmi a to i z jiných národů. Z Palestiny přicházejí zprávy o neúspěšné snaze navrátilců ze zajetí obnovit Jeruzalém. O pobořených hradbách, neustálých útocích a velké nejistotě. Nehemjáš na královském hradě v Šúšanu, daleko od problému, by mohl být v klidu, ale není. Situace v jeho otčině mu nedá spát. Zde chci propojit jeho postoj s tím, ke kterému vás vyzývám na začátku katecheze. Nebýt lhostejní k dění kolem sebe. Jsme součástí světa, i když třeba jen jeho části.

Reakce Nehemjáše na výše zmíněné zprávy je v první řadě dojemná modlitba doprovázená postem. Prosím, přečtěte si ji (Neh 1). Po vyznání hříchů svého národa je dobré si povšimnout typicky židovského způsobu rozhovoru s Bohem (od 8. verše): „Rozpomeň se...“. Tato slova modlitby jsou nám velkou inspirací. I my se můžeme dovolávat Boží věrnosti. Bůh je totiž stále stejný. Tehdy se Nehemjáš dovolává příslibu danému Mojžíšovi, ale my dnes se můžeme dovolávat ještě větších skutečností, totiž krve Ježíše nevinného beránka. Všimněme si, jak velkou moc dal Bůh do rukou svému lidu, když nám poslal svého Jednorozeného. Denně se Kristova oběť nekrvavě zpřítomňuje na tisících oltářích světa. Denně stoupá k nebi modlitba mnohonásobně účinější než byla modlitba Nehemjášova. Přemýšlím o tom, jestli by svět, se vší zlobou člověka vůbec ještě mohl existovat, kdyby nebyla Boží spravedlnost stále usmiřována eucharistickou obětí.

Královský číšník dělá co může. Všimněme si, že nezůstává jen u slov a modlitby, ale také jedná. Vyzíská od krále pověřovací listiny a odjíždí budovat hradby Jeruzaléma. Můžeme se ptát: „Cože, číšník chce opevňovat město?“ Mluvíme-li však tento rok o chvále, pak musíme už po několikáté uznat, že oslavou Boha nemusí být jen slova, ale životní postoje a činy. U Boha není nic nemožného. Proč by se nemohly takové věci stát? Ba právě naopak. Často si volí lidi nezpůsobilé, aby ukázal, že nejde jen o dílo lidské, ale Boží. Ptejme se sami sebe, jestli nám strach nebrání přebrat úkoly, kterými jsme pověřeni a ke kterým jsme dokonce vybaveni mocí jeho Ducha?

Výsledkem Nehmjášovi snahy je: 1) Judsko se stalo svéprávnou perskou provincií. 2) Jeruzalém byl znovu opevněn. 3) V bezpečí opevněného města byl obnoven chrám a jeho oběti. Bohu často stačí naše přitakání k jeho plánům a udělá víc než si dokážeme představit.

Zkuste si, prosím, v buňkách sdělit své zkušenosti s Božím působením ve vašem životě. Kdy jste poznali, že po vás Bůh něco žádá a zjistili jste, že vás při tom provází?

P. Kamil