4. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
4. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů III)

Chvála Kristu!

Přátelé, posílám vám všem i každému z vás zvlášť pozdrav a vyprošuji požehnání od Pána. Pokračujeme letos, snad praktičtěji než předchozí roky, v objevování svých darů a jejich zapojení do služeb společenství církve a svého oikos - prostředí, v němž žijeme. Minule jsme hovořili o adoraci, coby základu naší modlitby a jakékoli naší pastorační činnosti. Také o darech, které nám Bůh dal a jsou pro nás ujištěním, že na nás nezapomněl, ale ve svých plánech s námi počítá. Otevřeli jsme oblast darů přirozených a dnes se jimi budeme ještě zabývat.

Vraťme se však před tím ještě znovu k modlitbě. Chvála a adorace, jak už zaznělo minule, spolu úzce souvisí, neboť přebývání před Pánem je základem opravdové chvály. V intimitě s ním zapouštíme kořeny, které následně dávají vyrůst kmeni, větvím, listům a květům stromu našeho života. Obdiv nad rozkvetlým a následně plody obsypaným stromem nás ujišťuje o kvalitě kořenů. Málokdy tak ovšem uvažujeme. Kdy jste si naposledy řekli: "To je krásný strom, ten ale musí mít dobré kořeny". Spokojujeme se s viditelnou částí. Stejně tak nám málokdy dochází, že duchovně vyzrálý bratr či sestra musí někde čerpat. Zde se nám odkrývá další nesmírně důležitý rozměr společenství, totiž prostor sdílení. Kvalitní vztahy vytvářejí bezpečné prostředí, v němž je snazší odhalovat druhým skrytý a niterný život duchovních kořenů.

Nyní se vraťme k celoročnímu tématu služby. Při službě musím vědět komu jdu sloužit, ale také čím. Abychom byli prospěšní, dostáváme od Pána užitečnou výbavu - dary. Než otevřeme velký blok charismat, zůstaňme u darů přirozených. Jak už z názvu vyplývá jde o to, co se pojí s naším narozením. Život každého z nás je ovlivněn mnoha faktory. Tím nejzákladnějším je ovšem genetická výbava našich rodičů, kterou v různém stupni a v různém poměru přebíráme. Jsme velmi intenzivně ovlivněni našimi předky. Mluvíme-li tedy o svých vlastních obdarováních, odhalujeme tím i jejich dary. Máme za sebou období dospívání, kdy člověk hledá vlastní identitu a většinou touží být jiným než jeho rodič. Teprve zralý věk většinou ukáže, že všechno není zas až tak černé, jak se v adolescenci zdálo. Pohled na vlastní rodiče a prarodiče navíc dává jako v zrcadle uvidět své vlastní rysy a tedy i vlastní obdarování. Zkuste si dnes říci jaká obdarování jste přejali od svých předků. Co se stalo startovní čárou vašeho života? Bůh přece pracuje i s přirozenou stránkou člověka. Do jeho plánů s námi jsou úzce zapojeni i naši blízcí. Vzpomeňme na to krásné ujištění v Deutoronomiu: "Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání". (Dt 7, 9) Jsme součástí požehnání předchozích generací.
Jakmile dáte možnost každému členovi buňky říci, která obdarování si s sebou životem nese jako dar po předcích, položte si ještě jednu otázku: "Kam dovedli vaše rodiče popř. prarodiče jejich obdarování?" Je totiž pravděpodobné, že podobná cesta se bude nabízet i vám. Chodíme po svých vlastních cestách a často v tom chceme být originální. Čas od času ovšem nezaškodí podívat se pod nohy, kde uvidíme otisky šlápot předků. Je velkou milostí, že nezačínáme od nuly, ale můžeme ve svém rodokmenu číst jako v otevřené knize.

Nechci vás touto katechezí vést k nějakým psychologickým metodám. Přesto mi však připadá důležité žít s vědomím sounáležitosti s vlastní rodinou. Budeme-li totiž napříště hovořit o charismatech, objeví se nám stejný princip propojenosti a vzájemného ovlivňování.

Děkuji za vaši trpělivost dělat společně postupné krůčky poznávání sebe sama i bratří a sester. Ať vám Pán žehná.

P. Kamil