5. katecheze 2017 /18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
5. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů IV)

Pán s vámi!

Bratři a sestry, po čtrnácti dnech se na vás znovu obracím další katechezí. Ty jsou letos nasměrovány ke službě. V úvodu bych se ovšem znovu rád dotknul modlitby. V předchozích zamyšleních jsme mluvili o modlitbě chval, která člověka osvobozuje od sebe sama a dává mu možnost se rozvíjet dle Božích představ. Kořenem chvály je adorace, přebývání v tichém naslouchání, ze které vyrůstá opravdový vztah k Pánu. Je pochopitelné, že při pracovním nasazení, které každý z vás má je téměř nemožné zůstávat denně na adoraci v kostele. Jde sice o místo v naší farnosti nejposvátnější, vždyť právě tam se Bůh rozhodl přebývat v podobě eucharistie, ale není jediné. Místem setkání může a má být i tvůj domov. Velice doporučuji mít doma své osobní místo modlitby, kde budeš mít kříž, svou bibli, duchovní četbu. Místo, kam zveš Boha a kam za Ním přicházíš. To místo v tvém domě či bytě je místem setkání, na němž ti On naslouchá a ty zase Jemu. Místo sdílených radostí a bolestí. Čím více času tam strávíš v intenzivní rozhovoru s Pánem, tím víc bude pro tebe místem posvátným a budeš se na něj těšit. Bude pro tebe místem podobně posvátným, jako bylo pro Mojžíše místo setkání s Hospodinem u hořícího keře (Ex 3). Stane se základem, ze kterého bude vyrůstat každý tvůj den a kde se také završí.

Nyní se však vraťme ke službě. Řekli jsme si, že jsme k ní všichni pozváni a jedinečně obdarováni. Dary, které nám Pán dal jsou ke službě. Doposud jsme zůstali u darů přirozených, které se nám dostávají v návaznosti na naše předky. Je krásné si uvědomit, že si nás Bůh vede nejenom jako jednotlivce pro časový úsek omezený našim pozemským životem, ale také jako rody pro období mnohem delší. Často se celé generace zapisují do života obce a tvoří její nedílnou součást. Máme za sebou dobu letních dovolených a návštěvy nejrůznějších míst. Jak rozdílně vnímáme místa, která navštěvujeme? Není to jen okolní přírodou, ale také vztahy, které tam místní lidé žijí. Naše rodiny, potažmo naše rody ovlivňují prostředí, ve kterém žijí více než dokážeme dohlédnout. Role křesťana, Bohem obdarovaného a s Jeho dary pracujícího, je opravdu veliká.

V tuto chvíli se od svého rodu vra ťme k nám samotným. Položte si dnes v buňkách další otázky, které nám zase o trochu více pomohou odhalit naše vlastní obdarování. Nejprve se ptejme na svá povolání: "Kde pracuji? Co tam dělám? Jsem v tom šťastný?" Hledejme odpovědi na otázku po míře naplnění, kterou ve své práci nacházíme. A ve druhém kole: "Jaké byly moje sny v době dospívání? Co z nich se naplňuje v mém zaměstnání a co zůstalo pouze v podobě koníčků?" Pokládám tyto otázky za moc důležité, protože tě přibližují k odpovědi na otázku "Kdo jsi"? Otevírají oblast tvé touhy a Bůh často na ony touhy odpovídá, protože ti je do srdce vložil On sám. Moc ještě jednou prosím, abyste se této části důkladně věnovali a to nejen dnes, ale především v dalším setkání buňky za týden.

Nechtěl bych začít mluvit o charismatech bez toho, aniž bychom hovořili o svých současných obdarováních. Už nyní jsi totiž obdarován/a a už nyní přinášíš plody. Toto je nesmírně důležité si uvědomit, abychom nestáli před Bohem s nataženou rukou a nepravdivou poznámkou: "Tady jsem, Pane, ještě já jsem nic nedostal/a." Proto uvádím na začátku katechezí poznámky k adoraci a chvále, aby nám tento způsob modlitby pomohl otevřít oči a vidět více Boha takového, jakým skutečně je. On je nesmírně štědrý. Pokud se ti v modlitbě vynořuje vůči Němu pocit ukřivdění je to jasná známka problému - ne však na Boží straně. V takovém případě moc doporučuji rozhovor s knězem či bratrem nebo sestrou ze společenství a modlitbu uzdravení a osvobození ze zajetí tvého zranění.

Promiňte, že letos zacházím v katechezích do takových detailů, ale bez jejich vyřešení se nepohneme z místa. Úkol, kterým tě Bůh chce pověřit, je tak důležitý, že by bylo obrovskou chybou zůstat stát na místě a točit se jen kolem vlastních zranění.

Vyprošuji Boží požehnání.

P. Kamil