Kristovo vzkříšení je opravdovou nadějí světa

Ježíš vstal z mrtvých. Tato zvěst zní v církvi na celém světě spolu se zpěvem Aleluja: Ježíš je Pán, vzkřísil Jej Otec a navěky žije mezi námi. Sám Ježíš svoji smrt a vzkříšení předpověděl podobenstvím o pšeničném zrnu. Řekl: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek“ (Jan 12,24). 

A právě to se stalo: Ježíš - pšeničné zrno, které Bůh zasel do země - zemřel, zabit hříchem světa, zůstal dva dny v hrobě, ale v jeho smrti byla obsažena veškerá moc Boží lásky, která se uvolnila a projevila onoho třetího dne... 

My křesťané věříme a víme, že Kristovo vzkříšení je opravdovou nadějí světa, neklamnou nadějí. Je silou pšeničného zrna, silou lásky, která se snižuje, dává až do konce a vskutku obnovuje svět. Tato síla přináší plody také dnes v našich dějinách, poznamenaných tolikerou nespravedlností a násilím. Přináší plody naděje a důstojnosti tam, kde je bída a vyloučení, hlad a nedostatek práce, mezi běžence a uprchlíky často odmítané aktuální skartační kulturou, mezi ty, kdo se stali oběťmi obchodu s drogami i lidmi, mezi oběti zotročování naší doby.

Také nám, stejně jako ženám, jež přišly ke hrobu, je adresováno toto slovo: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen!“ (Lk 24,5-6). Smrt, samota a strach už nemají poslední slovo. Jedno slovo sahá dál, a může je pronést jedině Bůh. Tím slovem je Vzkříšení (srov. Jan Pavel II., Slova na závěr Via Crucis, 18. dubna 2003). Silou Boží lásky „zahání hříchy, smývá viny, hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost, zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé mocnosti“ (Velikonoční chvalozpěv).

Z Velikonočního poselství papeže Františka
RadioVaticana