Období útěchy a naděje: advent

"Dnes večer začíná období útěchy a naděje: advent. Začíná nový liturgický rok, který přináší novost našeho Boha, který je »Bohem veškeré útěchy« (srov. 2 Kor 1,3). Pohlédneme-li do nitra, uvidíme, že všechny novoty, včetně těch, které přinese dnešek, nedokáží nasytit naše očekávání." řekl dnes papež František při setkání s poutníky. 


Krásné je očekávat v životě novost od Boha. Nikoli žít z očekávání, jež se možná ani neuskuteční, nýbrž žít v očekávání, v touze po Pánu, který přináší vždycky novost. Důležité je umět čekat.   

Boha nelze očekávat nečinně se založenýma rukama, nýbrž s rukama, jež jsou činorodé v lásce. Je opravdu tristní neočekávat od života už nic. My křesťané jsme povoláni opatrovat a šířit radost očekávání. Očekáváme Boha, který nás nekonečně miluje a zároveň On očekává nás. Z tohoto hlediska to znamená žít život v jakémsi zasnoubení. Nejsme ponecháni sami sobě a nejsme sami.

Přeji vám, abyste advent prožili jako dobu útěchyplné novosti a radostného očekávání. Tady, dole na zemi čeká člověk na Pána, až se vrátí. Nahoře v nebi čeká Pán na člověka - to je adventní doba. »Život je plný obav a strachu: z bližního, ze souseda, z násilí, z toho, že něco nedokážeme, že nebudeme přijati, strach z toho, že naše úsilí vyjde naprázdno. Strach z toho, že se svět nezmění. Strach z nezaměstnanosti.« Na tuto ponurost odpovídá advent »evangeliem antiobav«. Tomu, kdo je sražen k zemi strachem, adresuje dvě typicky adventní slova: vzpřimte se a zdvihněte hlavu (Lk 21,28). Když strach sráží k zemi, Pán napřimuje; když zápory nutí dívat se dolů, Ježíš umožňuje pozvedat hlavu k nebi, odkud přijde. Nejsme totiž dětmi strachu, nýbrž Božími dětmi.“

Z projevu papeže Františka při dnešním (1. 12. 2018) setkání s poutníky ze dvou italských diecézí, odkud pochází biskup Tonino Bello (1935-1993), jehož diecézní beatifikační proces byl zahájen před 10 lety.

Zdroj: RadioVaticana

Wednesday the 12th. . Joomla Template 2.5 by FreeTemplateSpot. All rights reserved.