První svaté přijímání - První svaté přijímání jako začátek

Protože v posledních měsících děti tuto zkušenost nemají, tak je nelze ani vést k tomuto hlubšímu prožívání mše svaté. Bohužel dlouhodobá omezení způsobily, že dětem chybí základ, na kterém bychom mohli stavět dál. Sledování mší svatých přes internet a televizi či rádio to nenahradí. Svaté přijímání je skutečné, reálné, fyzické setkání s Bohem. Stejně tak musí být skutečná a fyzická přítomnost na mši svaté. I kdyby teď byly omezení uvolněny a začalo by se znovu chodit do kostela, tak onu dlouhodobou zkušenost reálného prožívání mše svaté děti během pár měsíců nezískají. Proto je lepší rok počkat a doufat, že od června už budou moci děti chodit do kostela a příští školní rok už budeme mít na čem stavět.

Také chci ještě připomenout, že podstatou prvního svatého přijímání je skutečnost, že tím začíná další stupeň křesťanského života, kdy věřící už chodí ke svaté zpovědi a ke svatému přijímání pravidelně. První svaté přijímání není jednorázová slavnost, ale začátek toho podstatného: Častého setkávání s Bohem v Eucharistii. Vím, že si to někdy lidé pletou, slavnost prvního svatého přijímání je tak výjimečná a krásná, že vedle toho pak obyčejné svaté přijímání při běžných mších se může zdát všední. Jenže ta krása toho prvního je právě v tom, že tím začíná něco zcela nového v životě věřícího. Jak jsem to myslím zmiňoval loni při kázání, že je to jako se svatbou, velká slavnost, na kterou se všichni soustředí a na které všem záleží. Jenže ve skutečnosti nesrovnatelně důležitějších je dalších padesát let každodenního všedního života v manželství. A ta síla svatebního slibu je právě v tom, když si člověk uvědomí, co všechno do budoucna znamená. Bohužel v této koronavirové době nejen není na čem stavět, když chybí pravidelná účast na mších svatých, ale také je těžké někam směřovat, když je budoucnost nejistá. A připravovat děti na první svaté přijímání s tím, že bude na dlouho i posledním, nedává smysl. Proto bude lepší rok počkat a vše pak prožít lépe a tak, aby to bylo opravdové a skutečné.

Jsem optimista a mám naději, že příští rok to bude mnohem lepší. Proto věřím, že se nám vyplatí rok počkat. V příštím školním roce vše zvládneme líp.

P. Pavel Hofírek, farář