4. katecheze / 2012 - 13

4. KATECHEZE

PRO PROVIZORNÍ

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY

 

 Bratři a sestry, přátelé!

 

            Je neuvěřitelné jak čas letí a my se dostáváme do druhé poloviny postní doby. Vybral jsem právě čas letošního postu, k možnosti udělat první zkušenosti s Farními evangelizačními buňkami (FEB) tady v Rožnově. Jelikož se stále lidé v našich třech farních společenstvích, které zkoušejí setkávání touto formou, různě prolínají, přicházejí a odcházejí, dovolte opět kratičké ohlédnutí                        a připomenutí.

 

            PRO PŘIPOMENUTÍ

          

            FEB jsou jednou z forem setkávání se v rámci farnosti mimo oficiální bohoslužbu. Buňkami je nazýváme proto, že jde o jakýsi základní princip života farnosti. Je zde podobnost s našim tělem, které je taktéž složené z buněk. Ty existují, přestože je běžně nevidíme. Neexistovali bychom, kdyby neexistovaly ony. Můžeme namítnout, že přece známe mnoho farností, ve kterých se lidé kromě neděle vůbec nevidí, nesetkávají. Ano, je to tak. Otázkou ale zůstává nejedná-li se spíše jen o přežívání než plnohodnotný život. Nedělní setkání je osou našeho farního života - nemůžeme bez něj být. Ale naše bohoslužby nejsou uzpůsobeny na osobní sdílení toho co žijeme. Je velkým ochuzením duchovního života nemít možnost být s druhými. Společně se radovat, plakat, modlit se                     a hledat Boží tvář skrytou pod každodenními událostmi.

            Připomínám taky ono tajemné slovo „oikos“ - dům, coby okruh lidí ke kterým patříme, za který se máme modlit a vhodně jim svědčit o své víře.

            Poslední věcí k připomenutí je adorace. Nepřeslechněme Ježíšovo upozornění: „beze mne nemůžete dělat nic“. Boha mohu adorovat mnoha způsoby, mimořádně však v Nejsvětější svátosti oltářní. Využijme k tomu chvíle přede mší či po ní, zvláště v pondělí, čtvrtek nebo první pátek. Někdy se naskytne příležitost i během dne.

          

            VYUČOVÁNÍ

 

            Nechtěl bych přestat mluvit o evangeliu a radosti z něj, tak jak nám o něm hovoří papež František. Vnímám, že některé úseky jeho díla jsou náročnější, jiné zase zapadají přímo do srdce. Text je různý jako i my jsme různí  a různé jsou                i naše zkušenosti s vírou a vůbec i naše připravenost k naslouchání. Rád bych proto v těchto katechezích začal nabízet jednu či dvě otázky, na které byste mohli ve svých buňkách hledat odpověď. Pohled jednoho obohatí druhého.

            V minulém vyučování zaznělo slovo o „vycházení“ od sebe k druhým, které je napodobováním vycházení Boha k člověku. V dalších článcích papež mluví o obsahu poselství, se kterým vycházíme. Co vlastně máme druhým říkat o Bohu či víře, když je toho tolik? Kde začít? V čl. 35 se dočteme: „pastorační postoj, jež má skutečně oslovit všechny bez výjimky, se soustřeďuje na to podstatné, na to co je nejkrásnější, největší, nejpřitažlivější a současně nejdůležitější“. Papež pokračuje s pohledem upřeným na dokumenty II. vatikánského koncilu tvrzením, že existuje stupnice důležitosti pravd katolického učení. A podstatnou pravdou učení církve je, že: „víra se projevuje láskou“ (Gal 5,6) Můžeme si to přiblížit na výchově dítěte. Kdybychom prvňáčkovi ve škole začali mluvit o Einsteinových výpočtech, nestačíme dokončit první větu a dítě nám uteče. Vzpomínám si na svůj první rok v Rajnochovicích, kam na tábor přijíždělo mnoho dětí a jak jsem měl, coby čerstvý absolvent teologické fakulty, problém převést vznešená slova do dětské řeči. Byla to pro mne velice důležitá etapa kněžského života. Podobně je to s našimi buňkami. Zkusme využít čas, kdy jsme spolu, k povídání si o věcech, které tvoří základ našeho života. Jestli papež připomenul lásku, jako něco čím se projevuje naše víra, zkusme dnes mluvit i o ní.

 

 

Všem vám žehnám

P. Kamil

 

          

            OTÁZKY

 

            Máš nějaké své životní motto? (jestli ano, zkus ho vyslovit)

            Jsi hrdý na některý svůj skutek lásky? (jestli ano, zkus jej jednoduše    popsat)