5. katecheze / 2014 - 15

5. katecheze ve školním roce 2014/2015

Bratři a sestry chvála Kristu.
 

         Všechny zdravím v tomto dušičkovém období. Hřbitovy je možné v tyto dny vidět plné lidí, také květin a svící. To, co už však zase tak běžně vidět není jsou se lidé, kteří se u hrobů modlí. Samozřejmě nemohu s jistotou vědět, kdo se modlí a kdo ne a vůbec už to nechci zkoumat. Spíše chci jen trochu povzbudit. Nebojte se u hrobů zaujmout postoj modlitby. Nemyslím teď klečení či nějaké teatrální pózy, ale postoj tiché soustředěnosti na Pána, pokud jste dva tak nahlas vyslovené modlitby, popřípadě ne-zakrývané a ne-ustrašené znamení kříže. Často si uvědomuji, jak jsme se, co by křesťané, v těchto věcech nechali předchozím režimem a vlastně i tím současným „zahnat do kouta“, kde nebudeme svými náboženskými projevy nikoho rušit. Doporučuji si přečíst Ježíšovo slovo: „Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi.“ (Mt 10, 32) K tomuto úvodu už jen jednu poznámku. Ve svobodě. Ve veliké svobodě bez křečí, ale s odvahou.

         Třetím tématem, které dnes otevřeme je už dříve avizované téma: BIBLE.

Jestliže máme být schopni sdílet svoje zkušenosti s Božím působením, musíme se jeho kroky učit vnímat (viz minulá katecheze). Jestliže máme být schopni s Bohem přebývat, musíme si na něj vědomě dělat čas (viz předminulá katecheze). A jestliže se Božím hlasem máme nechat vést, musíme jej nechat promluvit. O tom chci mluvit dnes.

         Bible je tématem na dlouhé a krásné povídání. Než se pustíme do toto úvodního, dovolte malé svědectví z mého života.

            Vyrůstal jsem v katolické rodině a přiznávám, že jsme doma celou Bibli – tedy i se Starým zákonem – neměli až do revoluce. Ne, že bychom nechtěli, ale nemohli. Bylo to silně nedostatkové zboží. Slovo Boží jsem však od čtvrté třídy předčítal několikrát týdně při bohoslužbách v kostele (nutno dodat s větší či menší trémou a také více či méně kvalitně). Nicméně – opakování matka moudrosti – něco mi v hlavě zůstávalo i z té starozákonní části. Když jsem pak studoval teologii a samozřejmě i biblistiku, začala se mi tato podivuhodná kniha otvírat v různých teologických souvislostech. To stále mluvím o rozumu. Co však mělo zásadní vliv na srdce, byly rekolekce, tedy kratičké duchovní obnovy, které bohoslovci absolvují každý měsíc. V promluvách byl vždy nějaký ten odkaz na Písmo, postavený do souvislosti s momentální situací života. Najednou Bůh skrze tuto prastarou knihu mluvil přímo ke mně. Neuvěřitelné. Přiznávám, že se Bible stala moji velkou láskou. Už to totiž nebylo jen slovo o Bohu, ale slovo Boha o mně. Zkušenost pak narůstala ve společenství a především pak v denním kontaktu během mé kněžské služby.

Toto je moje zkušenost s Písmem a vy k ní určitě bude schopni připojit tu svoji v míře, která je komu vlastní.


         Nyní podstatná otázka i když možná bude znít banálně: Máte svoji Bibli? (jestli ne – chci taktně upozornit, že Vánoce se blíží). Jestli ano, je ve vaší knihovně, nebo na vašem stole? A je-li na stole, je otevřená? A je-li otevřená, jak dlouho na jedné stránce?

         Promiňte mi, jestli jste čekali odborné a praktické uvedení do tématu. Slibuji, že k tomu dojde, nejprve se ale postavme na stejnou startovací čáru, kterou tvoří Bible ve vaší ruce a touha ve vašem srdci.

Těším se na další setkání a všem žehnám.

P. Kamil


PS: Připomínám, že ve čtvrtek 6. 11. bude možnost půl hodiny po mši znovu vstoupit pod vedením kněze do vedené adorace.