7. katecheze / 2014 - 15

7. katecheze ve školním roce 2014/2015

Pokoj a dobro.

         Přátelé,

uplynulou nedělí jsme vstoupili do překrásného času očekávání. Slovo PŘÍCHOD, které je skryto v názvu této doby, obrací naši pozornost ke Spasiteli. V jedné křesťanské písni se zpívá – celé věky čekaly kdy přijde Pán, celé věky čekaly by dál, kdyby se Boží láska nezjevila v Kristu Ježíši. Jako lid Nové smlouvy – členové církve – už nemusíme čekat na spásu Boží. Přišla a my okoušíme její plody. Přesto nás rok co rok adventní doba liturgicky chystá na slavení Vánoc, zároveň však upozorňuje i na druhý Kristův příchod ve slávě.

Nevím, jak prožíváte tento čas vy, ale mně čím dál víc připadá advent jako výstižnou charakteristikou křesťanů – lidí s touhou čekajících na svého Pána.

Moc doporučuji držet se při setkání buněk Božího slova uplynulé neděle, zvláště v těch týdnech, kdy neprobíráte katechezi. Církev s velkou pečlivostí sestavila texty Písma tak, aby nás provedli adventem až k narození Ježíše. Proč hledat objevené a nevyužít připravené. Věřím, že vás krása těchto textu nově zasáhne.

         Před tím, než se pustíme do tématu této katecheze – EUCHARISTIE – a dalšího pohled na ni, chci velice poděkovat za obrovskou odezvu na čtvrteční katecheze o adoraci. Tato touha mě nepřestává dojímat.

         V předchozích katechezích o eucharistii jsem hovořil o trpělivém očekávání a chvále za jakýkoli vstup Boha do našeho života. Dále pak o vůli – pevném rozhodnutí být s Ním. Toto by mohlo být téma ke sdílení.

         Dnes se opět dostáváme k tématu eucharistie. Rád bych, aby to nebylo jen opakování již řečeného, ale jeho rozvíjení. Na pomoc jsem si vzal významného italského kazatele P. Raniera Cantalamessu. A tak se dnes dotkneme eucharistie z pohledu Božího plánu s ní. V Bibli – Starém zákoně - můžeme najít místa, v nichž církev vidí předobrazy eucharistie.

         U Lk 14, 16 je v Ježíšově podobenství řeč o přípravě velké hostiny. Můžeme si tuto přípravnou fázi vztáhnout právě na Starý zákon. Bůh chystá něco mimořádného a proroci jsou oněmi služebníky, kteří zvou na hostinu. Až když se člověk začte do prorockých knih Písma zjistí, jak intenzivní je Boží touha po člověku, po jeho blízkosti a splynutí s ním v lásce. S velkou trpělivostí přetváří Bůh syrové lidstvo k vlastní podobě.

Předobrazy eucharistie:

a) mana (Ex 14, 6n) – chléb na poušti, který dal Izraelitům prchajícím z Egypta do zaslíbené země naději, že opravdu dojdou, že nepadnou hladem. Nebyl to chléb, o nějž by se nějak sami zasloužili. Neseli, nežnuli, nemleli, nepekli. Denně sesbírali dar zdarma daný. Na tomto místě se můžeme ptát jakou zásluhu máme na eucharistii my. Odpověď je jednoduchá – nulovou. Jsme prostě bez zásluh obdarováni.

b) oběť Melchizedecha (Gn 14, 17-20) – krále ze Sodomy – při setkání s Abrahámem tvoří cosi zvláštního: chléb a víno. Při křesťanských slavnostech někdy používáme 1. eucharistickou modlitbu, to je ta nejdelší, většinou zpívaná. Říká se v ní, že Ježíš je knězem podle řádu Melchizedechova – což je narážka právě na dary chleba a vína, které i Ježíš používá ke zpřítomnění sebe sama.

c) oběť Izáka (Gn 22) – nám odhaluje jiný pohled na eucharistii, totiž jako na dar. Abrahám se má vzdát toho nejcennějšího co má – vlastního syna. Anděl zastavuje jeho ruku napřaženou s nožem k oběti. Bůh však na vlastního syna nechává ruku hříšného člověka dopadnout. Onou obětí je Kristus ukřižovaný, který svou smrt předjímá o pár hodin dříve při poslední večeři.

         Myslím, že podnětů k rozjímání máme dost. Eucharistie je totiž nevyčerpatelným zdrojem pro naše uvažování a tak není možné ji pojmout jednoduchým zamyšlením.

         Přeji všem požehnaný advent.


P. Kamil


PS: Připomínám, že ve čtvrtek 4. 12. bude možnost půl hodiny po mši znovu vstoupit pod vedením kněze do moderované adorace.