8. katecheze / 2014 - 15



Farní evangelizační buňky

8. katecheze ve školním roce

2014/2015


„Sláva na výsostech Bohu

- a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“


Sestry a bratři,

připojuji se k tomuto zpěvu andělů nad jeskyní Ježíšova narození a přeji pokoj Boží do srdce každého z vás.

Opět začínáme prožívat nový kalendářní rok a to s další zkušeností vánočního slavení. Rok co rok se tak máme možnost nechat obdarovat narozeným Ježíšem a s tímto obdarováním vstoupit do dalšího úseku života.

V jedné z prvních katechezí jsem vám slíbil procházet spirálovitě určitá stěžejní témata pro náš křesťanský život. A tato spirála navracení se k již probraným tématům a jejich postupné prohlubování se nám pomaličku roztočila. Kromě PÍSMA a SDÍLENÍ se často vracíme k eucharistii. Zakončili jsme naše mimořádná, adorační zastavení probíhající každý druhý čtvrtek v kostele a musím říct, že jsem byl překvapen množstvím účastníků. Možná jsme neudělali kdovíjaký posun v prožívání tohoto druhu modlitby, ale přiznám se, že mně připadá dostačující. Vstoupit do přebývání před Nejsvětějším je totiž proces a já jsem rád za každé i to sebemenší přilnutí srdce či sebeskromněji vyslovenou modlitbu. To co bych postavil jako příbuzné ke slovu adorace je vztah a ten se rodí.

Dnes se chci zastavit nad trochu jiným pohledem na eucharistii. Po našich úvahách v minulé katechezi nad předobrazy eucharistie ve Starém zákoně, jakými byla – mana, oběť Melchizedecha či Izáka se dnes dostáváme k Betlému. Co má společného Betlém s eucharistií? Slovo eucharistein znamená v řečtině díkůvzdání. A to patří v životě člověka k jeho nejzákladnějšímu poslaní. Vzdávat Bohu díky za jeho, ale i svou vlastní existenci, za všechna obdarování. Do tohoto proudu radosti ze vzájemného vztahu vstoupil už na počátku stvoření lidský hřích, coby projev sobectví. Tento projev nedůvěry v Boží dobrotu zatemnil člověku zrak natolik, že nebyl schopen vidět znovu svého Stvořitele takového jakým je a nepřestává být. Jak všichni dobře víme z prvních stránek Bible, reaguje Bůh na tuto neschopnost člověka se k němu znovu vrátit, zaslíbením Spasitele – tzn. zachránce z této bezvýchodnosti.

Když se zastavujeme u našich betlémů, zaplavuje nás zvláštní pocit něhy tak emotivně vložený do vánočních zpěvů – koled. Podobně jako se nám odhaluje Boží tvář v prostém chlebě, ukazuje se mocný Spasitel ve tváři bezmocného dítěte. Letmý pohled do jeslí však nestačí. Proto vás v tento čas vyzývám k adoraci Krista – dítěte. Ještě měsíc budeme mít v našem kostele náš nový betlém. Nenechme si jako jednotlivci či jako společenství ujít příležitost vstoupit do tajemství Boží bezbrannosti. Dovolme mu obohatit nás svojí chudobou.

Požehnané dny r. 2015 přeje
P. Kamil
 
Monday the 22nd. . Joomla Template 2.5 by FreeTemplateSpot. All rights reserved.