20. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
20. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů XIX)

"Jan přišel, aby svědčil o světle a aby připravil Pánu ochotný lid."
(srov. Jan 1,7; Lk 1, 17)
 
Přátelé, zasílám vám poslední katechezi v tomto školním roce a zároveň poslední jako rožnovský farář. Čas neúprosně letí a my máme za sebou další časový úsek, ve kterém jsme spolu mohli projít kus cesty za Pánem. Letošní rok se naše pozornost soustředila na dvě navzájem provázané skutečnosti: SLUŽBU a DARY. Souvisejí spolu, neboť Bůh nás nejen posílá sloužit a tím ho napodobovat, ale také nás k tomuto úkolu vybavuje, jak je komu třeba. Jsme součástí jeho geniálního plánu spásy a měli bychom být hrdí na možnost s Ním spolupracovat. Jestliže každá lidská duše byla Bohu tak drahá, že kvůli ní poslal svého jediného Syna na svět, pak nás to vede k veliké naději. Nejsme sami a nemáme právo cokoli vzdávat. On je blízko a ve své blízkosti člověku je věrný.
Touto poslední katechezí se jednak loučím a zároveň vás ujišťuji o svých modlitbách a formaci, která od září bude probíhat na dálku. Věřím, že fyzická vzdálenost nic nezmění na intenzitě prožívání vzájemných vztahů, ani na zápalu přinášet evangelium světu.
Poslední skupinou charismat, o které budeme hovořit, a kterými nás Pán obdařuje pro účinnou službu je skupina charismat životního stylu. Jde především o lidi zasvěcené, ale může jít i o laiky, kteří toto své specifické poslání žijí v různém stupni skrytě a nenápadně.
 
7. skupina: Charismata životního stylu

Víra

Při vyslovení tohoto slova se nám zřejmě jako první vybaví jedna ze tří božských ctností. Zde však jde o charisma. Totiž o bytostnou důvěru, že Bůh se postará. I věřící (povšimněme si, že základ toho slova vychází ze slova víra), může být v mnoha ohledech "nevěřícím". Nemyslím teď na ztrátu víry v Boha, ale spíše ztrátu důvěry, že má i tuto moji konkrétní těžkou situaci ve svých rukou. Často se necháváme až příliš ovlivnit světem médií a ty nás někdy zbavují odvahy věřit a doufat. Nositel tohoto charismatu může být vnímán jako blázen či "flákač", protože se nestresuje dostatečně intenzivně jako ostatní. Někdy může být pokládán až za nezodpovědného. Tento člověk ovšem přináší do přílišné svázanosti povinnostmi, vyjádřené často používaným sloganem: "Nikdo to za mě neudělá", odvahu spolehnout se na Boha jako starostlivého otce. Pro pravou evangelizaci potřebujeme tuto hlubokou jistotu, že jsme pouze spolupracovníky a ne hlavními aktéry obrácení světa.

Dobrovolná chudoba

Toto charisma můžeme charakterizovat jako radost z chudoby. Důležité je slovo "dobrovolná." Chudých lidí je ve světě i kolem nás dost, ale málokdy jde o chudobu, kterou by si lidé vybrali jako svůj vlastní styl života. Jistě si vzpomeneme na řeholníky, kteří slibují při svých slibech chudobu, čistotu a poslušnost. Skromný a jednoduchý styl života však nemusí být závislý na řeholi, ale může se stát součástí života jakýchkoli Ježíšových učedníků. V době, která je zaplavena materiálními věcmi se takový člověk může stát nositelem silného prorockého poselství. Podobně jako u předchozího zde jde o hlubokou důvěru v Boha, který se postará. Jistě není nutné připomínat, že opravdová vnitřní chudoba (to neznamená, že člověk musí vypadat jako žebrák) s sebou přináší ohromnou svobodu.

Misie

Člověk obdarovaný tímto charismatem prožívá silné volání k životu v cizím prostředí, kam přichází hlásat Krista, ať už slovem nebo jakoukoli jinou formou služby. Cizí kulturu mu není překážkou, ale stává se pro něj velice rychle jeho vlastní. O misionářích v dalekých krajích jistě není nutné mnoho mluvit, známe je z vyprávění, knížek či filmů. Mnohem méně známé jsou však misie ve vlastní zemi či přímo ve vlastním prostředí, které skýtá mnoho druhů "misijních území." Myslím, že o tento druh charismatu misie bychom měli prosit jako členové FEB. Vždyť o čem jiném je evangelizace než o vstupování do prostředí, ve kterých žijí naši nevěřící bratři a sestry, abychom jim zvěstovali Ježíše?

Celibát

Radost z dobrovolného odevzdání se Bohu bez partnera - takto by mohlo být charakterizováno toto poslední charisma, o kterém budeme mluvit. Celibát máme spojený s kněžími a řeholníky a připadá nám více méně normální, že takto někdo žije. Znovu však pohlédněme na toto charisma i z pohledu laiků. Jsme čím dál víc obklopeni lidmi bez partnerů. Zde však vůbec nemůžeme mluvit o charismatu, protože si tento styl života většinou nezvolili dobrovolně, nemají z něho radost (a když tak snad jen sobeckou) a především tím nezvěstují Krista. Celibát neznamená jen nepřítomnost partnera, ale především přítomnost Boha jako partnera. Svobodu takto získanou naplňuje člověk službou a budováním vztahu k těm, kterým by se jinak věnovat nemohl. Především však v tomto životním stavu člověk nachází naplnění a vnitřní štěstí.

Úplně na závěr tohoto tématu chci říct, že je mi jasné o jak obsáhlé a často neprobádané oblasti jsme hovořili. Pro mnohé z vás šlo jistě o náročné věci. Pokládal jsem však za důležité toto téma otevřít, vždyť bez nadpřirozených darů bychom se daleko nedostali. A navíc nejsme povoláni budovat lidské, ale Boží království.
Povzbuzuji vás k tomu, abyste s ukončením katechezí na toto téma nepřestali o charismatech mluvit, prosit o ně a vzájemně si pomáhat je objevovat. Přihlédněte vždy k tomu s kým mluvíte. Máte-li před sebou extroverty budou to zřejmě lidé s větší zkušeností, protože jsou přirozeně schopni více zkoušet. Někdy však u nich je nebezpečí přílišného přeceňování. U introvertů je tomu opačně. Moc prosím vedoucí buněk, aby v tomto rozlišování byli velice opatrní a prosili o Boží moudrost. Nepřestávejte se společně modlit. Zvlášť důležitou vidím modlitbu v jazycích, při které většinou člověk neví o co se modlí, ale dává svá slova do rukou Božích. Často právě při takovéto modlitbě jsou člověku udělována charismata a občas může zazním prorocké slovo. Buďte na něj citliví - především vy, kteří vedete modlitbu. Zřejmě o tomto mluvil sv. Pavel, když připomíná, aby se věřící při modlitbě nepřekřikovali. Zazní-li prorocké slovo (ať už přímo nebo skrze Písmo) zmlkněte a nechejte mu vystoupit ze spousty dalších slov. Když jde o slovo Boha musí naše lidská slova ustoupit. Povzbuzuji vás, kterým prorocké slovo přijde, abyste se nebáli jej vyslovit. Teprve ve zpětně vazbě se ukáže jde-li o slovo Pána.

Trošku jsem přetáhl běžnou délku předchozích katechezí, ale jistě chápete proč. Moc děkuji Bohu, za možnost života v rožnovské farnosti a za dílo FEB, které se tu i v okolních farnostech rozrostlo. A děkuji i vám, že jste byli ochotni se nechat vést. Budeme teď spojeni trošku více na dálku, ale spojení v modlitbě nemůže žádná vzdálenost ovlivnit. Vyprošuji vám požehnání Boha Otce, od kterého vše pochází a k němuž vše směřuje, i Syna, pro nás do krajnosti vydaného i Ducha Svatého, permanentního oživovatele věcí Božích.
+ P. Kamil


PRAKTICKÉ PODNĚTY PRO ANIMÁTORY

K ROZVOJI JEJICH SPOLEČENSTVÍ
(k 20. katechezi 18. 6. 2018)
 
Reflexe
- Proběhlo setkání vedoucích FEB a byla domluvena další spolupráce mezi P. Kamilem a FEB Rožnov, Zubří, Karlovice, Vizovice a Val. Meziříčí. Katecheze by vám přicházely jako doposud 1x za 14 dnů a setkání vedoucích popř. i pro členy FEB 1x za 2 měsíce zřejmě v Rožnově.
V neděli 17. 6. se jedna rožnovská buňka rozdělila a začíná její samostatný život.
 
Poděkování
Díky za vaši ochotu nechat se doprovázet a začít projekt buněk ve vašich farnostech. Myslím, že jde víc než jen o lidské dílo a tak máme společně podíl na věcech Božích. Díky za vaše nasazení - bylo pro mě velkým povzbuzením.
 
Úkoly pro animátory
- V pátek 22. 6. v 19 hod. po bohoslužbě (v 18) bude v rožnovském kostele benefiční koncert zdejšího chrámového sboru s komentáři P. Kamila k některým částem nově zrekonstruovaného interiéru kostela.
- V sobotu 23. 6. se na farní zahradě uskuteční Farní den, při kterém budeme děkovat za opravu kostela a zároveň to bude příležitost se rozloučit před mým odchodem. Srdečně všechny FEB zvu. Začátek v 15 hod. Jídlo, pití a zábava zajištěno.
 
Svědectví
Ze zuberské buňky posílají svědectví o vyslyšených modlitbách za maminku jedné členky i za ni samotnou. Chvála Pánu.
 
Výzvy k modlitbě
- Za pokojný odchod P. Kamila z Rožnova do Zlína a nalezení způsobu dalšího fungování FEB.
- Za požehnání pro nově oddělenou buňku v Rožnově
- Za druhé setkání týmu připravujícímu SMS a večerní univerzitu pro šk. rok 2018/19 (19. 6.)
 
 
Termín příštího setkání animátorů FEB: zřejmě září ???

18. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
18. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů XVII)

"Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky."

Máme za sebou krásnou slavnost Seslání Ducha Svatého, kterou se završila velikonoční doba. Je krásné si uvědomit, že velikonoční radost z Kristova vítězství vrcholí odkazem na třetí božskou osobu, vždyť právě skrze ni může Ježíšovo dílo pokračovat až do dnešních dnů. Jsme součástí činnosti Ducha a to nejen svým křtem, který byl u většiny z nás zastoupen rodiči, ale i každodenním vědomým rozhodnutím nechat se Bohem vést. Jako důležité vnímám slovo vědomě. Někdy mi totiž připadá, že jako křesťané předpokládáme Boží vedení, ale často jde jen o naše vlastní rozhodování, ke kterému si pak občas vyprošujeme požehnání. Je moc důležité dát do moci Ducha Svatého počátky svých cest. Ať už jde o počátek dne, plánování svých prací či o přípravu setkání společenství. Když se něco zrodí z Ducha stává se to už od počátku božským a k Bohu to směřuje. Kéž by se nahoře zmíněná modlitba stala součástí každého okamžiku našeho života.

4. skupina: Charismata porozumění

Poznání

V tomto daru Ducha nejde o slovo poznání - to patří do kategorie proroctví. Zde jde o intelektuální poznání, ve kterém se zjevuje Bůh. Můžeme jej objevit např. ve vyučování, kdy ten kdo vyučuje má hluboký a nadpřirozený vhled do určitých skutečností. Je schopen pod vedením Božím odkývat roviny poznání, které jsou ostatním skryty. Asi jsme všichni byli někdy přítomni kázání či vyučování, při kterém jsme si řekli: "Takto jsem to nikdy neviděl/a." Odhalení nových horizontů způsobuje úžas a dává druhým možnost chválit Boha za jeho přesažnost.

Rozlišování duchů

Na první pohled se nám může zdát, že jde o dar využitelný snad jen exorcisty při jejich náročné službě osvobozování. Uvědomme si ale, že všechna lidská činnost se nese v nějakém duchu. V něčem poznáváme příliš "člověčiny", i když jde o krásné a zbožné projekty, jindy se nám nemusí něco zdát na té či oné činnosti a postupně objevíme působení Zlého. A v dalším případě se nám mohou zjevovat cesty Boží, přestože je vše lidsky obtížně pochopitelné. Mnohé z výše zmíněného je člověk schopen vnímat na základě lidské intuice. U charismatického daru však jde o víc. Je velikou milostí, když farnost má takto obdarované bratry a sestry, vždyť stále děláme nějaká rozhodnutí a ne vždy jsme lidsky schopni plně posoudit jejich konečný dopad.

Moudrost

O tomto charismatu můžeme hovořit jako o daru schopnosti vidět souvislosti. Opět se tu setkává nadpřirozený dar s bystrostí lidského ducha. Ne, že by se obě skutečnosti museli vylučovat, ale také se vzájemně nepodmiňují. Moudrý nemusí být jen ten, kdo má mimořádné vzdělání. Bůh může dát hluboký vhled lidem lidsky málo disponovaným. Vzpomeňme na duchovního vůdce Karola Wojtyli v době jeho mládí - byl jím obyčejný švec. Charisma moudrosti dává vhled do konkrétních situací a uschopňuje správně rozlišovat a rozhodovat. Takovíto lidé dokáží zkombinovat do souvislostí mnoho zkušeností (studium, životní příběh, dějiny, zprávy apod.), aby z toho vznikla správná cesta.

Přeji vám všem pokojné dny liturgického mezidobí, kdy zdánlivě už o nic liturgicky velikého nejde, ale ve kterém nesmíme přestat usilovat o vedení Duchem. Jsme voláni k tomu, abychom byli víc než jen součástí společnosti, ale stávali se i Ježíšovými svědky.

P. Kamil

17. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
17. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů XVI)

"Rozhodl Duch Svatý i my..." (Sk 15, 28)
Prožíváme stále velikonoční dobu, kterou zastřešuje velkolepá zvěst Kristova zmrtvýchvstání. Texty Písma nás v tyto dny neustále uvádějí do šíření křesťanství v prvních dobách po zrození církve. Citát, který jsem v úvodu uvedl je krásným svědectvím o součinnosti Boha a člověka. Vědomí prvotní církve, že nejde jen čistě o Boží činnost či jen o činnost lidskou nám dává tušit, jak musí vypadat život církve i dnes. Nemůžeme zapomenout na to, že se dotýkáme Božího díla, ale ani na to, že jsme pozváni k plnohodnotné spolupráci. V tom je naše zodpovědnost, že nabídneme Pánu své síly a necháme je prostoupit milostí Ducha. Po pauze způsobené mojí poutí do Izraele posílám další impulsy k formaci.

4. skupina: Charismata uzdravující

Uzdravování
V určitém slova smyslu můžeme říct, že všechna charismata jsou uzdravující. Dávají nám totiž zakusit Boží blízkost a starostlivost a tím nás zbavují jedné z nejnebezpečnější nemoci duchovního života, totiž přesvědčení, že na vše zůstáváme sami. Řekli jsme si už dříve o častých případech mimořádného obdarování v té oblasti, kterou člověk prožívá jako své řádné povolání. Bůh touží přirozenou rovinu našeho života proměňovat svým dotekem na rovinu nadpřirozenou. Tak můžeme najít v církvi světce, kterým při heroickém nasazení pro dobro druhých dává Bůh milost překročit hranice jejich schopností a znalostí. Mluvíme-li o uzdravování, asi se nám nejdříve vybaví zdravotnický personál starající se o zdraví svých bližních. Pán ovšem není omezen lékařským vzděláním, dává charismata jak sám chce. Je ovšem pravděpodobné, že dar uzdravování spíše spočine na člověku otevřenému k pomoci trpícím než na tom, kdo o druhé nejeví zájem. Vzpomeňme na Matku Terezu, sv. Vincence, sv. Jan z Boha či sv. Kamila.
Uzdravení se nemusí týkat jen oblasti tělesného zdraví, ale i oblasti duchovní či vztahové. Slovo pronesené v Boží moci může udělat v životě druhého obrovský posun. Dokonce i aktivní naslouchání si může Bůh použít k uzdravení člověka nesoucího břemeno svých obtíží. Na tomto místě je dobré znovu připomenout, že rozhodnutí koho uzdravit je věcí Boží. Na nositeli charismatu uzdravení je dát se k dispozici a věřit v Boží touhu uzdravit.

Přímluvná modlitba
Jak už z názvu vyplývá, jde o modlitbu za dobro druhého. Kdo obdržel charisma přímluvné modlitby si je vědom své schopnosti vytrvale a účinně se modlit. Takovému člověku v modlitbě přicházejí na mysl úmysly, které je nutné před Boží tvář přinášet a zároveň pociťuje v srdci touhu stávat se prostředníkem. V Písmu je u Izajáše řeč o muži, který se bude ochoten postavit do "trhlin" a zacelovat je. V pravém slova smyslu to slovo vztahujeme na Krista a zvláště ve velikonočních událostech vidíme, jak se stal spojnicí v roztrženém vztahu člověka s Bohem. Svým křížem nás s Bohem smířil. K podobné službě je povolán i ten, kdo obdržel dar přímluvné modlitby. Takto obdarovaný bývá občas volán k modlitbě v nestandardní doby jako je třeba polovina noci nebo v situacích, do níž jakoby náhodou vstoupí a vnímá, že je povolán se do ní postavit jako přímluvce. Tento dar je vzácný tím, že nemusí být na první pohled vidět, ale přináší lidem kolem velké požehnání. Mnoho situací totiž nelze změnit jinak než modlitbou. Ne že by Pán nemohl jednat bez našich modliteb, ale často nás zve ke spolupráci na budování nebeského království. Modlíme-li se "jako v nebi, tak i na zemi", pak není možné si představovat, že jde jen o jednostrannou aktivitu Boží. Jak jsem už zmínil na začátku, Bůh si nás povolal ke spolupráci a nechce dělat určité věci bez své nevěsty církve. Rozepisuji se o tomto daru zdlouhavě, protože je moc důležitý a pro buňky zásadní, přitom ale vím, že jste jím mnozí obdařeni.

Vyprošuji vám radost a pokoj od Pána a prosím o modlitbu.

P. Kamil

16. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
16. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů XV)

"Děti moje, vy jste ti, kteří se v modlitbě máte v plnosti odevzdat mému Synu, abyste už nežily vy, ale můj Syn ve vás. Takže všichni ti, kteří neznají mého Syna, uvidí Ho ve vás a budou si přát Ho poznat. Modlete se, aby ve vás viděli rozhodnou pokoru a dobrotu, ochotu ke sloužení druhým; aby ve vás viděli, jak srdcem žijete světské povolání ve společenství s mým Synem; aby ve vás viděli dobrotu, něžnost a lásku k mému Synu jako i ke svým bratřím a sestrám." (poselství z Medjugorje 2. dubna 2018)

Bratři a sestry, přeji vám radost a pokoj od Vzkříšeného vítěze nad smrtí a beznadějí. V úvodu jsem poslal myšlenku z poselství z Medjugorje. Od roku 1981 se toto místo stává stále mohutnějším prostorem modlitby a duchovní obnovy mnoha lidí. Vím, že i pro mnohé z vás je významným povzbuzením víry a výše citovaná myšlenka nám koresponduje s tím, o čem již dlouho mluvíme.
Dnes se dostáváme ke třetí skupině charismat.
3. skupina: Charismata organizační

Dávání
Jako u předchozích charismat, tak i u tohoto je takto obdarovaný člověk naplněn radostí, že může sloužit druhým. Možná se nám tento dar může zdát zvláštní, možná jsme o něm ještě nikdy neslyšeli, přesto však existuje. Člověk s tímto charismatem podivuhodně lehce přichází k prostředkům a to jak k finančním tak i k materiálním. Zřejmě jsme v tuto chvíli zbystřili, protože nám to nějak nekoresponduje s ideálem chudoby a jednoduchosti. Charisma dávání ovšem nesvádí na scestí přílišného vlastnění, nýbrž uschopňuje jeho nositele k účinné pomoci druhým. Lehce získává a lehce přerozděluje dle potřeby. Dává druhým lidem možnost zakusit něco z Boží starostlivosti. Můžeme říct, že jde o naplnění toho co v rodině běžně očekáváme od otce, totiž zajištění rodiny po její materiální stránce.

Služba
Mluvíme o jednom z nejrozšířenějších charismat. Dokonce tak rozšířeném, že jej za dar Boží mnohdy ani nepokládáme. Člověk takto obdařený má velký cit pro řešení praktických věcí. Nejen že vidí problém, ale také jej okamžitě řeší. Můžeme si vybavit větší počet lidí, které se takto starají o chod farnosti, společenství atd., aniž by byli přespříliš vidět. A pozor nejde jen o ženy. Pro ty, kdo jsou těmito charismatiky obklopeni to vyžaduje občasné všimnutí si a poděkování, i když to tito lidé pro chválu nedělají. Nebezpečím se pro obdarované darem služby mohou stát lidé v jejich okolí, kteří si nejsou schopni tak dokonale různých potřeb všímat a pomoc nabízet. V takových lidech pak mohou vidět ignoranty a lenochy. Pokušením může také být dosazování takovýchto lidí do vůdčích funkcí. To, že je někdo schopen problém vidět a vyřešit ještě ale neznamená, že má dost moudrosti vést správným směrem. Proto je vhodné, aby takto obdarovaný zůstal u své služby a to s velkou pokorou.

Vedení
Další dar, který Duch Svatý dává některým věřícím je charisma vést druhé. Takovýto člověk se pak vyznačuje schopností vidět a sdílet vize. Přitahuje jej budoucnost a má až nadpřirozený vhled do toho, coby se mohlo a především co chce Bůh. Dokáže uvidět "mezery" v životě jednotlivců či skupiny a dokáže navrhnout způsob jejich zaplnění. Ne vždy to však musí být organizačně schopný člověk a často není schopen řešit detaily. Charakteristickým rysem je pak delegace.

Organizace
Jde o charisma uschopňující člověku naplňovat krátkodobé i dlouhodobé cíle, které jsou mu představeny. Jde tedy o jakýsi motor společenství, který ovšem potřebuje mít vedení. Toto i všechna předchozí charismata slouží k budování církve a dějiny jsou jimi naplněny.
Přeji požehnaný čas velikonoční doby prožívaný s pevnou důvěrou v moc Zmrtvýchvstalého.

P. Kamil

 

15. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
15. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů XIV)

"Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi a i v podsvětí - protože Pán byl poslušný až k smrti a to k smrti na kříži - a každý jazyk musí k slávě boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán." (srov. Fil 2, 10. 8,11)

Vstoupili jsme bratři a sestry do nejposvátnější části celého liturgického roku - Svatého týdne. Jedná se o čas, který nám odhaluje samé základy víry křesťanů a noří nás do tajemství spásy světa. Máme před sebou velikonoční třídenní se svými dvěma vrcholy. Nejprve jde o Ježíšovo utrpení a smrt, tedy tu skutečnost, která nám nejenom odhaluje nepředstavitelnou velikost Boží lásky, ale také nás zbavuje strachu. Strachu z vlastní křehkosti a hříšnosti. Zbavuje, protože náš strach byl vynesen až na Kalvárii a přibit na kříž. Druhým vrcholem je Ježíšovo zmrtvýchvstání. S prvními paprsky nedělního rána přichází do života člověka rozbřesk naděje. Jsme-li spojeni s Mesiášem, jsme i my určeni ke stejnému oslavení. A nad těmito skutečnostmi není možné nic jiného než zazpívat aleluja.

Další katechezí bych rád pokračoval nad započatým odhalováním charismat. Po první skupině - charismat pastoračních - otevíráme dnes druhou.

2. skupina: Komunikační charismata
Evangelizace
Dá se sice říct, že všechna charismata jsou evangelizační, neboť každé sobě vlastním způsobem odhaluje radost evangelia. Přesto charisma evangelizace umožňuje svému nositeli ještě zřetelněji a účinněji do této služby vstoupit. Tento dar vzbuzuje v nitru nositele velikou touhu sdílet víru, aby lidé kolem něj poznali Krista. Nejde ani tak o přivádění druhých ke křtu, jako spíše doprovázení v určitých úsecích života. Skoro bych rád připojil, že by mělo jít o společné charisma všech nás, kteří jsme vstoupili do FEB. Není od věci o tento dar také prosit.

Vyučování
Mohli bychom také říct dar slova. U vyučování samozřejmě jde o toho kdo mluví, ale i o toho kdo naslouchá. Člověk obdařený tímto charismatem dostává milost promlouvat tak, že se to dotýká lidských srdcí a tak se mezi vyučujícím a vyučovaným vytváří zvláštní vztah. Dotčenost slovem učedníka Kristova pověřeného vyučováním způsobuje probuzení touhy vědět víc. Všichni dobře známe rozdíly mezi našimi pedagogy, kteří nás kdy vyučovali. Ustálený pojem pro toho, kterému to moc nešlo byl: "uspávač hadů". U charismatu vyučování jde o pravý opak. Chci ještě podotknout, že tento dar není závislý na pedagogickém vzdělání. Vzpomeňme na negramotnou sv. Kateřinu Sienskou. Pro farnost je velkým bohatstvím člověk, kterého Bůh obdařil tímto darem.

Proroctví
Tajemstvím tohoto charismatu je impuls od Hospodina. Může jít o obraz, slovo, píseň, báseň, slovo poznání toho co má druhý dělat, citace z Písma apod. Jde o víc než jen o lidskou empatii. Prorok je povolán předat Boží vzkaz - poselství je určeno druhému. V žádném případě nejde o vyřknutí neměnného ortelu, ale o impuls, který je nutné rozlišovat a jeho pravost se odhaluje právě tím, že koresponduje s potřebou druhého. Je nutné proroctví předávat s láskou ne s imperativem: "musíš, nesmíš." Vzpomeňme na apoštola Pavla, který říká, že jde o dar, o nějž bychom měli všichni usilovat.

Tolik ke druhé ze sedmi skupin charismat. Dovolte mi popřát všem pokojný čas vstupu do Velikonoc. Ať vám Vzkříšený zazáří ještě mocněji než kdy před tím.

P. Kamil

14. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
14. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů XIII)

"Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný" (Jan 3, 16)

Sestry a bratři, pokoj vám!

Vstoupili jsme do čtvrtého týdne naší postní přípravy na Velikonoce. Jsme tedy za polovinou a jak dobře víme druhá polovina pocitově utíká mnohem rychleji, než ta první. Je tedy dobré udělat malou rekapitulaci naší cesty obrácení, popř. ji trošku poopravit a především udělat pro ni nové rozhodnutí. Slovo uplynulé neděle (viz citace nahoře) nás staví přímo před samotné centrum naší víry. Jak pedagogicky nám církev pomáhá, neboť dobře víme jak je to s polovinou cesty. V životě člověka často mluvíme o krizi středního věku, kdy dochází k mnoha nebezpečným situacím, které mohou zhatit naše původní rozhodnutí a je tomu tak i v rozhodnutí pro půst. Právě v takovém okamžiku nám církev ukazuje, že pro můj věčný život dal Bůh svého jediného Syna. Jsem velice milován. Má-li mě něco opravdu znovu namotivovat k pokračování v cestě je to právě setkání s Láskou, která se dává do krajnosti.

Při našich zastaveních nad tématem služby stále více objevujeme bohatost darů, které nám ji pomáhají uskutečňovat. Tak jsme došli k dalšímu dělení charismat na 1) pastorační, 2) komunikační, 3) organizační, 4) uzdravování, 5) porozumění, 6) kreativní a 7) životního stylu a otevřeli jsme první skupinu. Dovolte, abych nyní pokračoval v těch, které rozvíjejí pastoraci.

Milosrdenství
Takto obdarovaní lidé jsou přitahování na "okraj". A nemusí být myšlen jen svět lidí bez domova či těch, kteří žijí v misiích v krajní nouzi. Je mnoho typů periferií. Toto charisma často neumožňuje odstranit veškerou lidskou bídu, ale často dává schopnost zaujmout takový postoj, který potřebným pomůže těžkou situaci zvládat. Lidé s tímto darem Ducha bývají schopni i v praktické rovině a jejich služba s sebou nese i skutečnou úlevu. Prvním znakem k rozpoznání tohoto charismatu je schopnost vidět problematické lidi. Zde můžeme uvést jako vzor Matku Terezu či papeže Františka.

Pohostinnost
Další způsob rozvíjejícím pastoraci je tento dar. Nejde jen o to co nás zřejmě napadá jako první, kdy se před návštěvou prohýbají stoly plné dobrého jídla a pití. To je samozřejmě příjemné, ale někdy se člověk může stát až nepříjemně zahlcený hmotným. Co charakterizuje toto charisma je především přijetí. Pohostinnost může mít různé roviny, ale to co je jim všem společné je příjemný pocit těch, kdo se do blízkosti takto obdarovaného dostávají. Mají možnost zakusit cosi z Boží bezpodmínečné lásky. Takovíto lidé jsou hojně vyhledávaní a hned tak se neunaví přijímáním druhých.

Pastorace
Všechny výše popsané charismata rozvíjejí pastoraci. V tomto konkrétním se však více než v ostatních odráží schopnost podílet se zvláštním způsobem na pastoraci, tedy pastýřské službě kněze. Takto obdarovaní lidé jsou schopni vést a doprovázet různé skupiny v církvi. Dávají vedeným možnost sdílet víru a růst v ní. Pro kněze je toto charisma laiků nesmírnou pomocí v naplňování jeho poslání a je nutno říct, že ne vždy jsou kněží ochotni tyto bratry a sestry přizvat více ke službě. Objevení této formy pastorace však mnohonásobně zvyšuje její účinnost.

Na závěr přemýšlení o této skupině charismat je dobré říct, že pastorační činnost je úkolem všech pokřtěných a rozvíjením tohoto způsobu vedení církve se otevírají nedozírné horizonty. Mnozí z vás jste těmito charismaty obdařeni a já moc touto formou děkuji, že se podílíte na poslání, které mi bylo vzkládáním rukou biskupa svěřeno.

Přeji všem další požehnání do zbytku postu a odvahu to nevzdávat.
P. Kamil

13. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
13. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů XII)

"Nyní vím, že se bojíš Boha" (Gn 22, 12)

Drazí přátelé, posílám vám pozdrav a požehnání v této době době velkého půstu, čase našeho obrácení. Boží slovo minulé neděle nám představilo hloubku víry starozákonního Abraháma a my jsme na počátku postní doby voláni k jeho následování. Bůh od nás sice nepožaduje oběť vlastního syna, nicméně skutky svého života máme víru vyznat i my. Jak? Mluvíme-li již několik měsíců o službě, tak možná právě skrze ni. Opravdová služba vychází z hlubokého zakotvení v samotném Bohu. Ochota nechat se vést v těchto věcech nejen svým rozumem či hnutím citů, nýbrž Duchem Svatým, je silným vyznáním víry. Dokonce bych řekl, že silnějším než co jiného. Moc vám tuto zkušenost přeji.

Pokračujeme v uvažování o darech, kterými nás Bůh pro službu vybavuje. V minulé katechezi jsme vstoupili do druhé etapy objevování charismat a řekli jsme si, že v čem jsme dostali charisma, v tom je skryto i naše poslání. Nedostáváme je totiž pro sebe, ale pro druhé. Nabídl jsem vám také tři klíče k rozlišování, jde-li skutečně o charisma (osobní radost, nadpřirozený rozměr, potvrzení druhými) a nejen o přirozené dispozice. Chci znovu připomenout proč se touto oblastí duchovního života zaobíráme tak detailně. Když chceme ve farnosti něco dělat a musíme rozdělit úkoly, je pochopitelné, že se budeme snažit přidělit každému takový úkol, který mu bude vyhovovat. Když každý dostane úkol "šitý na míru" je pravděpodobné, že vše bude "klapat". V tomto případě však ještě nejde o službu s charismatem. Dle výše zmíněného rozlišovacího klíče sice u takového člověka vidíme osobní radost ze služby, dokonce mohou přicházet od druhých pochvalné projevy, ale to vše může zůstat na čistě lidské rovině. Neříkám, že je to málo - a Bohu díky za takové služebníky. Je však možné jít ještě dál. To co tvoří rozdíl mezi dispozicí a charismatem je nadpřirozený rozměr, kdy se ti, kterým je slouženo najednou setkávají s Bohem. Mohu např. slyšet tisíc krásných slov útěchy a být jimi povzbuzen, ale teprve tam, kde zazní slovo nesené charismatem objevím: "Nyní skrze tebe do mého života promluvil Bůh". A nejde jen o slova, ale i o naslouchání, pomoc, hudbu, organizování atd. Vyjděme tedy na další cestu objevování těchto obdarování. Už nyní vím, že se v následujícím najdete a znovu moc prosím, abyste si navzájem dávali zpětnou vazbu. Je to moc důležité. Omlouvám se, že o tomto tématu mluvím tak zdlouhavě, ale jde mi moc o to, abychom vše dobře pochopili a mohli být nadpřirozeně užiteční. Každé charisma zjevuje Boží lásku a Pán si nás k tomu chce použít. Moje představa o budoucnosti služby ve farnosti je taková, že budeme mít k dispozici seznam obdarovaných lidí, kteří budou sloužit dle Božích představ. Nesmírně se tím zvýší účinnost pastorace a naše farnost nevídaným způsobem rozkvete a bude přinášet plody. Už nyní jsem nadšený z toho co se u nás děje, ale věřte mi, že nás čekají mnohem větší věci. Jestli se nám podaří vyrůst v těchto věcech, staneme se inspirací pro další farnosti a život zdejší církve získá zcela nový rozměr.

Dalším možným rozdělením charismat může být těchto sedm skupin: 1) pastorační, 2) komunikační, 3) organizační, 4) uzdravování, 5) porozumění, 6) kreativní a 7) životního stylu
1) pastorační charismata
Povzbuzování
- silné zaměření na jednotlivce
- projevuje se nasloucháním (nejde jen o čas s druhým, který mluví a já jsem tiše), charisma v této oblasti se projevuje takovou otevřeností, kdy se bratr či sestra cítí hluboce přijati a skrze naslouchajícího přichází pokoj a útěcha
Pomoc
- schopnost vidět v druhém jeho dary (takový člověk je při setkání s darem druhého oproštěn od závisti, ale naopak je schopen uvidět cestu rozvoje)
- silná touha rozvíjet v druhém jeho potenciál (často jde o lidi s pedagogickými schopnostmi)

Přeji požehnané postní úsilí a radost z obdarování.

P. Kamil

12. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
12. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů XI)

"Chceš-li, můžeš mě očistit... Chci buď čistý" (Mk 1,40-41)

Sestry a bratři, v textech uplynulé neděle jsme se v Markově evangeliu setkali s Ježíšem uzdravujícím malomocného člověka. Na jeho prosbu o uzdravení přichází kladná odpověď, ale také dotek ruky. Toto místo Písma zmiňuji proto, že nám zapadá do tématu služby v našich letošních katechezích. Bůh nás obdarovává pro službu bližním, ale počítá i s lidskou rovinou. Ježíšův dotek je pro nás výzvou vstupovat k bližním branou zralého lidství. Gesta a postoje, které zaujímáme jsou cestou, kterou Pán často volí k tomu, aby prokázal své milosrdenství či ukázal svou moc.

Ve třech posledních katechezích jsme hovořili o charismatech rozdělených do tří kategorií: dary mluvení, vědění a činnosti. Jednalo se o obdarování popisované v Písmu. Tímto popisem se ovšem seznam charismat nevyčerpal. Spíše jsme se dotkli velkých darů, které však ne každý dostává. Dnes bych rád popsal úvod ještě k jednomu seznamu, který nám bude mnohem bližší. a myslím, že se v něm mnozí najdeme.
Předně je nutné říct, že všichni pokřtění přijali pověření k úřadu kněžskému, královskému a prorockému. Dary dostáváme ke službě. S mocí však přichází i zodpovědnost. Z toho se jednou budeme zodpovídat. Jednou se nás Bůh zeptá jak jsme naplnili poslání, ke kterému jsme byli obdarováni dary. A protože neprožíváme v tomto světě jen duchovní povolání, jsou nám dary dávány tak, abychom mohli být užiteční právě tam, kde jsme. Všichni jsme povoláni ke vztahům. A kvůli vztahu k Bohu či lidem musíme něco opustit. Další povolání, společné pro všechny křesťany je ke svatosti. Pak následují povolání k určitému stavu (rodina, kněžství, řeholní život, misie...). V rámci širokých mantinelů církve dostáváme své osobní povolání napasované do zúžených mantinelů naší jedinečnosti. S každým z nás má Bůh plán, který je nenahraditelný. V tomto smyslu se dá říct, že tak jako já to udělat nemůže nikdo.

Charismata
- jsou milosti dané k budování církve a dobru světa
- jde o budování Božího království - to znamená, že charisma dostává jen pokřtěný člověk
- v čem mám charisma, v tom mám i povolání

Tři signály pro rozpoznání charismat
- aby šlo skutečně o charisma, musí být splněny všechny současně
1) naše vlastní prožívání radosti
- člověk, který slouží dostává zvláštní sílu a vnímá, že to není z něj - těší ho to
2) charisma má nadpřirozený rozměr
- z lidské síly to nejde a přesto se cosi mimořádného stane
- pro druhého účinek tohoto charismatu zjevuje Boha
3) potvrzení od druhých
- zpětná vazba může mít různou podobu, lidé se např. cítí v blízkosti obdarovaného člověka dobře a zároveň se jim otevírá cesta k Bohu
Přirozený talent, o kterém jsme již dříve mluvili je dědičný, charisma nikoli.

Kdy se začnou charismata projevovat?
Charismata se často začínají objevovat po vnitřním obrácení, kdy Bůh je postaven v životě člověk na první místo. Rozhodnutí mění realitu a to je často ten moment, kdy Bůh začíná s člověkem pracovat. Vzpomeňme si na Mariino: "Ať se mi stane...", po kterém se z neznámé dívky z Nazareta stává žena plná Ducha Svatého. Čím víc člověk charismata používá tím víc dává možnost, aby rostla.
Tolik pro další rozlišování. Příště otevřeme kategorie, ve kterých se určitě budete nacházet.

P. Kamil

11. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
11. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů X)

"Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc" (Mk 1,22)

Zdravím vás všechny a přeji požehnaný čas. Po nedělním setkání s Ježíšem hlásajícím radostnou zvěst v Kafarnau vyprošuji milost otevřených srdcí a úžas nad mocí Boží.
Opět po čtrnácti dnech se v katechezi vracíme k tématu služby, pro kterou nás Pán vybavuje přirozenými a často i nadpřirozenými dary. Skrze 1Kor 12 tak máme možnost nahlédnout do života prvotní církve a srovnávat Boží jednání tehdy a dnes. Bůh zůstává stejný, tedy stejně štědrý a stejně usilovný v cestách záchrany lidských duší. Vím, že slova o nadpřirozených darech jsou nám možná i dost vzdálená, nicméně je dobré o nich vědět. Když se snažíme Bohu a lidem sloužit, On nezůstává jako nečinný pozorovatel, nýbrž podporuje naši snahu. Je velkou zkušeností duchovního života, když zjistíme, že naše lidské úsilí je podepřeno Jeho mocí. Neříkám, že budeme mít všichni stejné dary, ale pokud je Pán někomu z našich společenství udělí, musíme si s nimi vědět rady. Jsme jako nástroje v rukou chirurga. Každý nástroj je určen k jiné části operace, všechny společně však slouží k záchraně pacienta. Prosím, neodkládejme slova těchto katechezí jen proto, že jim dostatečně nerozumíme. Jsou důležitá.
Po kategorii darů slova a vědění dnes otevíráme dary činnosti. Díky těmto darům sloužíme druhým tak, jak by jim sloužil Ježíš.

Charisma víry
"Bez víry však není možné se líbit Bohu." (Žd 11, 6) Při pohledu na starozákonní, ale i na novozákonní velikány víry nám dochází, že víra je dar. Dar, který nezaslouženě dostáváme, který máme rozvíjet, a za který neseme odpovědnost. Bůh nás všechny věřící volá k hluboké důvěře v jeho slovo. Dar víry je schopnost vidět Boží prozřetelnost v každodenním životě. Uschopňuje člověka neochvějně a pevně stát naplněn Duchem Svatým v jakékoli situaci, ať zdraví či nemoci, nebezpečí, pronásledování či katastrofě. Plout proti proudu. Prosba o tento dar se nám neustále objevuje i v modlitbě Páně. Stále znovu přece říkáme: "Buď vůle tvá!" Ježíš nás dokonce ujišťuje o síle víry. Vzpomeňme na horu přesunutou do moře (Mk 11, 22-23). Nemusíme samozřejmě měnit ráz krajiny, ale toto přirovnání nás přesvědčuje o mocném Božím působení tam, kde Bůh může skrze naši víru vstoupit do určité situace. Dalším ujištěním je jistota, že obdržíme to, oč prosíme (Mk 11, 24 či 1Jan 5, 14-15). Tento dar činí člověka šťastným, neboť má jistotu Boží blízkosti.

Charisma uzdravování a zázraků
"Někomu je dán dar uzdravování v témže Duchu, někomu působení mocných činů..." (1Kor 12, 9-10) Zázrak můžeme definovat jako skutečnost, která přesahuje oblast současných vědeckých poznatků. Mimořádnost takových jevů v člověku prohlubuje víru a přivádí jej k vnímání Boží blízkosti. Evangelia nás velice často staví do situací, ve kterých Ježíš koná mimořádné skutky. Stále demonstruje slovo z počátku svého působení: "Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal..." (Lk 4, 18) Je dobré si všimnout, že schopnost konat tyto zázračné skutky předal Ježíš svým učedníkům a ti se plni nadšení vraceli a vydávali svědectví o moci Boží. Po nanebevstoupení se učedníci rozcházejí do celého světa a Bůh potvrzuje hlásání skutky moci. V Charismatické obnově a to v kterékoli části světa přicházejí stále i dnes svědectví o tom, že Bůh jedná a stejně jako kdysi vzbuzuje úžas. Mohu potvrdit několik zázračných doteků i v naší farnosti. Člověk o těch věcech nemůže hovořit na každém rohu, nicméně vědomí tohoto mimořádného působení je nutné si uchovávat jako poklad daný našemu společenství.

Ať Vám Pán žehná.
P. Kamila

Další články...

  1. 10. katecheze 2017 / 18
Wednesday the 18th. . Joomla Template 2.5 by FreeTemplateSpot. All rights reserved.