Přátelé!

Po předchozích katechezích, ve kterých jsem zmínil dva ze čtyř základních pilířů života farních evangelizačních buněk – tedy EUCHARISTII a DUCHA SVATÉHO – bych dnes nechtěl pokračovat dál dříve, než tyto dvě skutečnosti propojím. 

S budováním našich evangelizačních buněk je to jako se stavbou domu. Vyzdívám stěnu. Kladu jednu cihlu na druhou chci, aby dům, který před mýma očima vyrůstá byl pevný, zároveň však vím, že tuto pevnou část musím zeslabit otvorem. Bez otvoru pro dveře bych se přece nedostal dovnitř. A nastává problém. Jak vlastně stavět nad místem, kde není nic jen díra pro dveře? Stavební prvek, který v této věci člověku pomůže se nazývá překlad – tedy např. betonový hranol položený přes  dvě již stojící zdi. Na tento překlad pak mohu bez větších obav začít skládat další řady cihel, aniž bych musel mít obavy, že se vše zřítí. Co takto vznikne? Dům s pevnými stěnami, mezi kterými ale zůstává volný prostor pro vstup.

Budeme-li pokračovat v popisu našich farních buněk na příkladu stavby domu musíme dodat, že ony zmíněné pilíře naší spirituality (eucharistie a Boží Duch) nestojí samostatně a nezávisle na sobě. Jsou propojeny a překlad mezi nimi můžeme odhalit v osmé kapitole listu sv. Pavla do římské církevní obce dvacátém šestém verši „Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyslovit.“ Tím překladem – spojnicí je činnost Ducha Svatého. Náš úkol při slavení eucharistie a také při adoraci je, připojit se k těmto vzdechům Ducha Svatého, který v nás přebývá. Ani si často neuvědomujeme, že se v nás Duch permanentně modlí ale v tichu adorace máme možnost se sjednotit s touto nejčistší modlitbou. Zde je cesta k pochopení vyslyšení našich modliteb – „ne jak já chci, ale jak ty chceš“. Otázkou je jestli jsi někdy vůbec zaslechl/a tento vnitřní Boží hlas.

Jak žijeme v době neustále zaměřené na výkon, a přiznejme si tato mentalita hmatatelnosti a úspěšnosti se nám dostává i do duchovního života, chceme mít odmodleno to a ono. A přitom modlitba v pravém slova smyslu se odehrává v našem nitru a je to aktivita Boží. Máme-li jako buňky vytvořit onen výše zmíněný volný prostor umožňující lidem vstoupit dovnitř stavby církve, tak potom nestačí jen věřit v Boha, je nutné nechat Božího Ducha se modlit v nás. On sám totiž nejlépe ví za co, za koho a jak se modlit. Vnitřní modlitba Ducha Svatého nám brání se jednostranně zaměřovat na výkon budování vlastní svatosti, ale volá nás k pohledu na své okolí. Přiznám se, že nevěřím v opravdovost křesťanské víry, která se projevuje jednostranně. Buď jen příliš spirituálně nebo naopak jen zaměřena na konání dobra. Modlitba Ducha je vždy ve shodě s vůlí Boží (Řím 8, 27). Moc prosím nezapomínejme v sobě vzbuzovat touhu po sjednocování s hlasem božím v nás. Rozšiřování počtu členů našich buněk je na prvním místě dílem Božím.

Začali jsme v naší farnosti během října dávat lidem možnost navštěvovat v neděle večer otevřený kostel. Musím se přiznat, že se mě hluboce dotýká tato touha lidí být s Pánem, se kterou se v tichu a šeru kostela setkávám. Nejde o počty a statistiky, ale přesto narůstající počet návštěvníků člověka těší. Je zvláštní zkušeností prožít čas ticha před Pánem a zakusit ony zmíněné vzdechy Ducha sv. přítomného v nás. Myslím, že nemůžeme naplno mluvit o evangelizačních buňkách pokud neuděláme zkušenost s tím, že On Duch lásky začíná evangelizaci přímo v nás. 

Druhou aktivitou, která byla tuto neděli ohlášena v kostele je Eucharistická hodina – společenství adorátorů. V rámci roku Eucharistie ji zřídil arcibiskup Jan. Přihlášený se zavazuje k 30 min. adorace týdně nebo min. za měsíc a 30 min. služby bližním týdně. Připadá mi, že tento počin přímo vnitřně koresponduje s myšlenkou farních buněk a neměli bychom jej přehlédnout. 

Jako poslední povzbuzuji k modlitbě a bude-li to nutné i k praktické pomoci chystanému kurzu Alfa, který se rozběhne na začátku příštího kalendářního roku.

Ze srdce všem žehnám.

P. Kamil