12. katecheze / 2015 - 16

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
12. katecheze ve šk. roce
2015/16

Pán s vámi! Již naposledy v postní době mám možnost oslovit vás skrze řádky této katecheze. Dovolte, abych na úvod opravdu ze srdce poděkoval Bohu i vám za Setkání modlitebních skupin v naší farnosti předminulou sobotu. Myslím, že šlo o mimořádně požehnané shromáždění. Díky za vaše velké nasazení. Dodnes mi chodí od účastníků z různých míst pozitivní ohlasy. Příští poslední setkání SMS tohoto školního roku se uskuteční 7. května ve Fryštáku. Natolik mě to vše oslovilo, že uvažuji o zavedení podobných setkání pravidelně (třeba jednou měsíčně) i v naší farnosti. Samozřejmě v mnohem menším měřítku např. na 90 min. Zkuste o tom pouvažovat.

Dnes pokročíme v meditaci nad dokumentem Pavla VI. o evangelizaci. Vstoupíme do třetí kapitoly, která se zabývá obsahem evangelizace.
„Protože láska, jež vychází z lásky Boží, je jádrem evangelia, znamená to ovšem také hlásat tajemství zla a aktivně hledat dobro.“

Zde je nutné dodat, že k úplnému hlásání evangelia patří i témata, kterým bychom se někdy mohli chtít vyhnout. Totiž témata lidské slabosti, zloby a hříchu. Je krásné mluvit o Boží lásce, není však možné nemluvit o tom, že tato láska je náročná a vyžaduje odpověď. K hlásání evangelia patří i prst ukazující na konkrétní zlo s povzbuzující zprávou o vykoupení krví Ježíše Krista.
„ Evangelizace by však nebyla úplná, kdyby nebrala v úvahu i vzájemný těsný vztah mezi evangeliem a konkrétním osobním a společenským životem člověka. Evangelizace a povznesení člověka – jeho rozvoj a osvobození – jsou opravdu úzce spojeny. Tyto svazky jsou i teologického rázu, protože nelze oddělovat Boží plán stvoření od plánu vykoupení člověka, a právě toto vykoupení se dotýká i velmi konkrétních situací, v nichž je třeba bojovat proti nespravedlnosti a usilovat o opětné nastolení spravedlivého řádu. Jak je možno hlásat nové přikázání, aniž bychom přitom usilovali též o skutečný a opravdový růst člověka ve společnosti a míru? Zdůraznili jsme tento fakt, abychom tak připomněli, že nelze zastávat názor, podle něhož se při evangelizaci může nebo dokonce i má přehlížet důležitost problémů, o nichž se dnes tolik mluví a které se týkají spravedlnosti, osvobození, rozvoje a míru ve světě. Znamenalo by to, že již zapomínáme na poučení evangelia o lásce k trpícímu a potřebnému bližnímu."

Uvědomme si, že v době sepsání této encykliky v polovině sedmdesátých let minulého století byla velmi živě diskutována otázka tzv. Teologie osvobození, ve které měl Kristus a jeho učení, ale i Marx a jeho učení pomoci odstranit sociální nespravedlnost zvláště v zemích Latinské Ameriky a to cestou třídního boje. Dnes je situace jiná, ale nespravedlnost ze světa nezmizela. Vím, že s tím nemůžeme dělat tolik, kolik by bylo potřeba. Nezůstávejme však v úplné rezignaci! Každý můžeme svůj malý boj za pravdu uskutečnit tam, kde jsme.

„O osvobození, které evangelizace hlásá a snaží se uskutečňovat, je třeba říci hlavně toto: Nelze je omezit jen na pouhou a zúženou hospodářskou, politickou a sociální nebo kulturní stránku, ale naopak toto osvobození musí brát v úvahu celého člověka po všech jeho stránkách, včetně orientace k absolutnu, a to i k Bohu jako absolutní bytosti.“

Naše čtvrteční setkání nad tématem milosrdenství mělo opět podobu adorace kříže s krátkými myšlenkami sv. Jana Pavla II. Přeji všem požehnané dny o letošních Velikonocích, ponořeni do tajemství našeho vykoupení.

P. Kamil