1. katecheze / 2016 - 17

FARNÍ EVANGELIZČNÍ BUŇKY

1. katecheze ve šk. roce

2016/17

Milost a pokoj do Pána Ježíše Krista,

láska Boží a společenství Ducha Svatého, ať je s vámi se všemi.

Jsem moc rád, že vás všechny, sestry a bratři, mohu po prázdninách pozdravit skrze řádky této katecheze a těším se na další etapu společného putování za našim Pánem. Věřím, že jste si v letních měsících odpočinuli a že budeme mít čas si o všem popovídat.

Četl jsem nedávno zajímavou myšlenku o stvoření člověka: „Když se Pán po Adamově přestoupení zeptal: „Kde jsi?“, byla to jeho první otázka lidstvu a je také první, na níž musíme odpovědět, jestliže s ním máme obnovit vztah. Bůh pochopitelně věděl, kde Adam je. Otázka byla položena kvůli Adamovi. Tato otázka byla začátkem Božího zápasu o nás, ne našeho zápasu o něj. Když budeme schopni na tuto otázku odpovědět beze zbytku s poznáním, kde ve vztahu s Bohem jsme, náš vztah s ním se plně obnoví. Odpověď na tuto otázku můžeme poznat pouze v jeho přítomnosti.“

Uvažoval jsem o tom, kterým směrem se vydat v letošních katechezích. Výše zmíněná myšlenka mě znovu utvrdila v přesvědčení, že je nutné nepřestávat hledat Pána, hledat sebe a hledat sestry a bratry. V rámci FEB máme již jasno v tom, že hledání bratří a sester je nám dáno jako základní úkol v rámci našeho oikos – tedy prostoru, kde se pohybujeme. Hledání a pochopení sebe sama je náš celoživotní úkol znásobený křtem, ve kterém došlo napojením na Krista k mimořádné proměně našeho života. Hledání Pána je ovšem absolutní základ jakýchkoli našich duchovních snah. Proto letos chci dát akcent na další objevování Pána. Cestu, kterou volím je chvála a uctívání. Pokusíme se skrze různé biblické postavy proniknout do tajemství pravdivého postoje před Jeho tváří.

Když mluvíme o oikos, jsme zvyklí uvažovat o lidech. Do okruhu našich nejbližších však na prvním místě patří Bůh, od něhož jsme vyšli a v němž žijeme. Ne, že bychom za něj nesli odpovědnost – Bůh ji nepotřebuje, ale za vztah, který s námi navázal ano. A prožívat pravdivě vztah s nekonečně dobrým Bohem není možné jinak než skrze úžas, chválu a uctívání. Chci vás tedy pozvat na další dobrodružnou etapu cesty objevování Velkého, Tajemného a tak nesmírně blízkého Boha.

Některé z myšlenek v následujících katechezích budu čerpat z knihy Leen La Rivière Chvála a uctívání, vydané v roce 2012 ve vydavatelství Rosa.

Předně se dotkněme některých pojmů, které s úctou k Bohu běžně spojujeme. KLANĚNÍ – klaněním chápeme pokorné a bezpodmínečné uznání absolutní Boží vznešenosti nade vším stvořením. CHVÁLA – představuje projev uznání, obdivu, oslavu Boha či jeho chvalořečení. ADORACE – je projev hluboké lásky a úcty. Patření na toho, který dovoluje člověku být před Ním. UCTÍVÁNÍ – projevování obdivu k tomu, který mě nekonečně přesahuje.

Bez zajímavosti nezůstávají ani postoje. KLEČENÍ – je postojem pokory, uznání autority. (Mojžíš v Ex 34, 8; Ezdráš v Ezd 9, 5; sv. Pavel ve Sk 20, 36). PADNUTÍ NA TVÁŘ – je projevem pokory a úplné odevzdanosti – už není možné zaujmout nižší místo (Mojžíš a Áron v Nu 20, 6; Mojžíš v Dt 9, 18.25; uzdravený slepý člověk v Jan 9, 38; lidé v apokalypse Zj 4, 10; 5, 8.14). STÁNÍ – je postoj toho, kdo obdržel důstojnost – i když jsme nepatrní přeci jsme děti Boží (Samuelova matka 1 Sam 1, 26; Žl 134, 1; stání se zdviženýma rukama 1Kr 8, 54; 1Tim 2, 8). Postoje jsou modlitbou našeho těla. Nemylme se, nejen naše srdce, mysl či ústa jsou povolána Pána oslavovat. I naše tělo může a má vyjadřovat úctu. Moc doporučuji občas sladit svoje myšlenky, slova i postoje. Často totiž žijeme v jakési duchovní křeči, která pak svírá i naše nitro. TANEC – pohyb našeho těla odráží vnitřní nastavení našeho srdce. Vzpomeňme na Davidův tanec před přinášenou Archou úmluvy. Nebojme se vyjít ze stereotypů a ke středoevropskému způsobu „vnitřní“ modlitby přidat také trochu „vnějších projevů“.

Nakonec srdečně zvu: všechny FEB na setkání v Karolínce (20. 9.) a také na formační setkávání SMS (pro vedoucí ve čtvrtek 15. 9. v Brůmově a 17. 9. odpoledne pro kohokoliv v Tištíně u Prostějova). Přeji vše dobré a žehnám P. Kamil