2. katecheze / 2016 - 17

FARNÍ EVANGELIZČNÍ BUŇKY
2. katecheze ve šk. roce 2016/17
(Kain a Ábel)

Pán s vámi.

V minulém vyučování jsem se snažil vás uvést do tématu chvály a uctívání, které se nám pro tento školní rok stane náplní katechezí. Znovu se tak budeme dotýkat základních prvků naší křesťanské spirituality, z nichž vše vyrůstá, ale v konečném důsledku i toho, co ji dává vnitřní dynamiku a zbavuje člověka sebestřednosti. Budeme nahlížet do Bible a inspirovat se postoji některých postav, o kterých vypráví. Rád bych vždy na závěr uvedl postavu, o níž budeme mluvit příště a moc doporučuji si zmíněnou pasáž přečíst, ať o ním můžete hovořit. Už dopředu bych rád řekl, že nás pochopitelně bude zajímat mnohem víc než co se dočteme v Bibli či v katechezi. Nedejme se ale odvézt od základní linie, kterou zůstává chvála. Ostatní úhly pohledu, které se nám budou podbízet berme pro tuto chvíli jako pokušení. Moc žádám vedoucí buněk, aby diskuze udržely v patřičných mezích.

Naší první zastávkou se stanou hned dvě postavy z raných dějin lidstva – Kain a Ábel (Gn 4, 1-16). Oba bratři mají poctivé povolání (Kain obdělává půdu a Ábel chová dobytek). Oba obětují Bohu z plodů práce svých rukou. Na první pohled oba konají totéž. Boží oči ale vidí každého z nich jinak. Bůh se nedívá jako člověk, že by viděl jen vnějšek, vidí i nitro člověka. A o něj v tomto příběhu jde (nenechejme se tedy unést myšlenkami, je-li lepší živočišná či rostlinná výroba ). Kain obětuje až „po nějaké době“ (v. 3) což může ukazovat na jakýsi postoj soběstačnosti a nevděčnosti. Ábel naopak přináší prvorozené zvíře a dává v oběť víc než co je běžné (v. 4). Ten, kdo dává víc než musí většinou s obětí neotálí. Naopak ji spěchá vykonat.
Zde se můžeme zastavit nad našimi postoji. Z čeho pramení to, co konám vůči Bohu? Jde jen o chladnou povinnost či radost srdce. „Čeho je srdce plné, tím ústa přetékají“. Naše vlastní srdce je zrcadlem, ve kterém je jasně vidět kým jsme. A chvála je lakmusovým papírkem stavu našeho nitra.

Kain zůstává rozjitřený, neboť byly odhaleny jeho vnitřní postoje. Bůh se nenechává zmást vnějšími projevy. A přestože má vůči Kainovu postoji výhrady – nezavírá cestu k obrácení. Naopak odhaluje nebezpečí hříchu. V Jeruzalémské bibli najdeme v 7. verši tento překlad: „Nejsi-li však dobře naladěn, nestojí u tvých dveří hřích jako skrčené zvíře, které po tobě prahne - budeš je umět zkrotit?“

Další místo u kterého je nutné se zastavit. Augustin říká, že bez Boha nemůže být naše srdce pokojné. Jak nebezpečné je žít v průměrnosti vztahu. Když celé naše nitro není otevřeno chvále, dostáváme se do Kainova pokušení – totiž, že u dveří svého srdce necháváme přebývat zlo „jako zvíře, které po nás dychtí“. Kdo z nás má schopnost je zvládnout? Bez chvály, vycházející z celé mohutnosti našeho bytí si hýčkáme ve své těsné blízkosti smrtelné nebezpečí. Málokdo zvládne obstát před pastí nepřítelových nástrah.
„A tu, když byli v širém poli, vrhl se Kain na svého bratra Ábela a zabil ho“. Zvíře, které dřímalo u dveří Kainova srdce vstoupilo – vtělilo se do něj samého. Ve slově „vrhl se“ je tato dravost patrná.

Je podivuhodné, jak nedostatek pravé zbožnosti – chvály – může člověka zotročit. Ne každý kdo říká „chvála Pánu“, „haleluja“ a další hezké věci, to skutečně dělá pro Boha. Můžeme si vzpomenout i na manžele Ananiáše a Zafiru ze Sk 5, 1-11. Chvála nás osvobozuje od nás samotných, ale jen opravdová chvála. Chvála pouze vnější se naopak může stát čímsi zničujícím. Vstupujeme-li tedy do postoje chvály a uctívání, je to pro nás velká výzva k opravdovosti. Nic nekritizuje Ježíš v evangeliích víc než hru na zbožnost zvanou farizejství. Moc vám přeji růst k pravé chvále.

Příští katecheze bude mít v centru postavu Noeho (Gn 6; 7; 8) Zkuste si tyto kapitoly pročíst.

Pro připomenutí. Zítra v úterý 20. 9. nás čeká pouť buněk do Karolínky. Věřím, že to pro nás bude začátek nové, poprázdninové sezóny. Těším se na viděnou.

P. Kamil