7. katecheze / 2016 - 17

FARNÍ EVANGELIZČNÍ BUŇKY
7. katecheze ve šk. roce 2016/17
(Mojžíš II)

Pokoj našeho Pána, který přichází ať je s vámi!

Máme za sebou první týden adventu, první kroky touhy uvidět Mesiáše. Čas, který právě prožíváme je časem dozrávání. Jen zformovaný pohled je schopný rozpoznat v betlémském dítěti Zachránce. Využijme tedy nabídnuté dny ke každodennímu věrnému očekávání.

Mojžíš – povolaný a poslaný. To byla hlavní témata minulé katecheze. Chvála začínající pokorou a chvála projevená praktickým skutkem záchrany velikého množství životů.
Dnes se ještě jednou zastavíme u postavy Mojžíše, neboť jeho život je nejenom dlouhý, ale i naplněný prací pro Boha a oslavou jeho jména. Bůh volí pro Izrael jinou než nejkratší cestu k záchraně svého lidu (Ex 13, 17-18). Na ní zažívají Izraelité další mocné působení Boží – záchranu před egyptským vojskem. Bez jediného výstřelu je nepřátelské vojsko poraženo a teprve až tehdy je vyvolený lid opravdu svobodný od tyranie Egypta. Po přejití Rákosového moře, které se stává hrobem velkého množství faraonových vojáků, zaznívá Mojžíšův chvalozpěv. Všimněme si, že tato slova nám až dodnes zaznívají při nejslavnostnější liturgii celého roku – o Velikonocích. „Hospodinu chci zpívat, neboť je velmi vznešený...“ (Ex 15).

I nás Bůh vodí ne vždy těmi nejkratšími cestami – má to jasný důvod a je věcí naší moudrosti chápat, proč to tak je. Když na svůj život začneme hledět jako na Boží záměr, odhalíme úžasné skutečnosti, které nás přirozeně povedou ke stejnému postoji, který vidíme u Mojžíše. Objevení Božího působení v našem životě totiž otvírá srdce k vděčnoti a chvále. Není možné mlčet nad evidentními skutky Boha. Každý máme své Rákosové moře, kterým jsme byli, a to mnohokrát, převedeni. Jaký chvalozpěv směl Bůh slyšet z našich úst?

Dalším zastavením se nám v rozjímání nad dějinami vyvoleného národa může stát okamžik jejich nevěrnosti na poušti. Bůh sesílá hady, jejichž jed usmrcuje velké množství lidí. Tentýž Bůh však nabízí skrze Mojžíše záchranu – měděného hada, vyvýšeného na kůl (Nu 21, 9). Kdo na něj pohlédl byl zachráněn. My tento text vztahujeme z našeho novozákonního pohledu na Ježíše vyvýšeného na kříži. Chápeme, že to co nás zachraňuje není dřevo kříže, ale Boží láska vydaná do krajnosti. U Izraelitů však byl problém s úctou k měděnému hadu. To co mělo být symbolem se v následujících staletích stalo modlou. Nechuštán (takové jméno dostal) už neodkazoval na Hospodina, ale táhl pozornost na sebe sama. Král Chizkiáš v 8. st. př. Kr. ve snaze očistit pravý kult zničil i tohoto měděného hada. Čtyři století starý symbol byl odstraněn.

Toto místo Písma je pro nás nesmírně důležité právě v souvislosti s chválou. Jsme jen lidé a dokážeme téměř vše obrátit proti Bohu i proti sobě. Ne jinak je tomu s chválou. I nám se může stát emocionální prožitek, prorocké slovo, či charisma a mnoho dalších skutečností modlou. To už pak ale nehledíme na dárce, pouze na dar, na prostředek. Jak lehké je říct: „Dnes ta modlitba měla sílu, dnes to stálo za to“. Nebo naopak: „Že jsem se raději místo mše nemodlil sám, bylo by to lepší“. Nabídka „měděného hada“ je stále i našim nebezpečím. Mluvíme-li o chvále, pak o té pravé. O ní je však nutné usilovat a chránit ji. Nebojme se poodhrnout závěs naší zbožnosti a pravdivě si pojmenovat skutečnosti svého duchovního života. Svatá Terezie říka, že Bůh sám stačí. Jak těžko se nám tomu věří. Všichni potřebujem „berličky“, na tom zas není nic až tak špatného. Jen jim však nedávejme jméno Bůh.

Posledním pohledem na Mojžíše, coby muže právé chvály, nám může být událost spojená s Desaterem. Deset oblastí života člověka, které se Bůh snaží ochránit. Co dělá Mojžíš s posvátnými kamenými deskami, když při sestupu z hory vidí modloslužbu svého lidu, tančícího kolem zlatého telete? V rozhorlení je rozbíjí. V tomto gestu prchlivosti vidíme obrovskou touhu po pravém uctívání, pravé chvále. A může se nám vybavit ono Ježíšovo slovo, že není možné sloužit Bohu i mamonu.

Mojžíš je v mnoha směrech hodný následování. Co je však pro nás nejpodstatnější – nechává se po celý život Bohem formovat k ryzí chvále, oproštěné od přílišné člověčiny.

Přeji všem pokojný advent plný opravdového očekávání Spasitele.

P. Kamil