8. katecheze 2016 / 17

FARNÍ EVANGELIZČNÍ BUŇKY
8. katecheze ve šk. roce 2016/17
(Vánoce)

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!

V tomto vánočním čase posílám zamyšlení nad tajemstvím Božího narození. Celý advent nás mešní biblické texty, nejčastěji pod vedením Izaiáše, připravovaly na příchod Mesiáše. Z pohledu naší doby se nám může zdát, že už to s vírou máme jednodušší. Jsme časově na druhé straně proroctví. Nečekáme na jejich naplnění, vždyť už se to všechno stalo. Našim nebezpečím tedy není pochybnost při pohledu do budoucnosti, ale právě naopak. S pohledem obráceným dozadu může přijít pochybnost, jestli se stalo všechno opravdu tak, jak se dočítáme v knihách Písma. Udržela církev pravdivou, neporušenou tradici o všech těch událostech? V tomto směru jsme tedy s lidmi doby Izaiáše na tom podobně. Nechci však dnes spekulovat o náročnosti víry jedné či druhé skupiny věřících, ale postavit do centra naší pozornosti samotnou událost narození Ježíše. O ní snad pochybnosti nemáme, vždyť jde o samotný základ křesťanství. Bůh se stal člověkem.

V letošním školním roce hovoříme o chvále. A ta se nám o Vánocích ukazuje zcela zřetelně. Všichni od dětství dobře známe biblické události spojené s příchodem Mesiáše a také to, co se stalo potom. Když se Ježíš rodí v Betlémě, rozeznívá se ono známé - Gloria in excelsis Deo - Sláva na výsostech Bohu! Jestliže jsou letos našimi učiteli chvály biblické postavy, tak dnes jsou to ty nejpovolanější z nich. Ti, kteří před Boží tváří nedělají nic jiného, než že ho chválí. Ano, jsou to andělé. Naše pozemská chvála je pouhou snahou přiblížit se té dokonalé, nebeské. Vánoční události spojují chválu zaznívající v nebesích s lidskou chválou na zemi. Všimněme si, jak těžce se nám někdy převádí oslava Boží do slov. Jak jsou naše slova občas kostrbatá a důvody naší chvály těžko objevitelné. O Vánocích najednou přichází andělé a v protikladu k naší urputné snaze říci duchaplnou modlitbu, jednoduše zazpívají: „Sláva na výsostech Bohu“ (Lk 2, 14). Jak prosté a výstižné. Troufnu si dokonce říci, jak nebesky jednoduché.

Můžeme v tomto jejich zvolání objevit dvě roviny.
A) Andělé popisují realitu nebe slovem „na výsostech“. Tedy tam, kam je člověku nemožné dohlédnout, natož vlastní mocí dojít. Jde o provolání plné radosti, nadšení a úcty. Jsou-li tato slova zaznamenána v Bibli, pak jsou pro čtenáře zároveň pozváním. Když se denně modlíme „jako v nebi, tak i na zemi“ - máme zde návod, jak může každá naše modlitba začít. Možná si řeknete, že jste ještě nikdy svou modlitbu takto nezahájili a ani si to nedokážete představit. Vezměme, ale v úvahu skutečnost Boží přítomnosti. Kdykoli se modlíme hovoříme s Bohem přítomným, ne vzdáleným. Když začínáme modlitbu země se spojuje s nebem a člověk se svým Pánem. Ať si to uvědomujeme nebo ne, modlitba nás uvádí do onoho „sláva na výsostech“. Jak moc nás toto vědomí může vytrhnout se stereotypu a unavenosti. Modlitbou vstupujeme do reality nebe a nad každou modlitbou se rozeznívá ono pomyslné „Gloria“.

B) V betlémském zvolání však můžeme slyšet i touhu, přání, či popis daru pro každého člověka dobré vůle. „A na zemi pokoj lidem dobré vůle“. Jak málo nám dochází závažnost našich rozhodnutí. Dobrá vůle přece není jen tak nějaký náhodný stav srdce, ale důsledek rozhodnutí se pro dobro. Proto je tak důležitá ranní modlitba. Otvírá nás dobru, umožňuje nám postavit si ho před sebe jako cíl dne, který právě začíná. V duchu onoho andělského zvolání tak umožňujeme Bohu, aby nás obdaroval pokojem, darem nad ostatní dary vzácnějším. Kéž by už nyní sláva nebes sestoupila naplno i do reality dnešního dne.

Chvála nejsou jen slova, ale postoj srdce. Slova pouze odrážejí skutečnost našeho nitra. Učme se takto začínat svůj den, abychom to byli právě my, o nichž andělé hovořili tehdy v Betlémě.
Na závěr velmi intenzivně prosím o modlitbu za Tříkrálovou sbírku a pokud vám to jen trochu vyjde i o zapojení se. Chvála nejsou jen slova, ale i postoje a skutky.

P. Kamil