11. katecheze 2016 / 17

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
11. katecheze ve šk. roce 2016/17
(David a Nátan)

Pán s vámi!

Nahlížíme do Bible a v životech jejích protagonistů objevujeme chválu a uctívání, která by se stala inspirací pro náš duchovní život ve společenstvích. V dnešní katechezi se opět zaměříme na dvojici postav. Král David a Boží prorok Nátan.

David, coby druhý Izraelský král, byl mužem podle Hospodinova srdce. Co to znamená? Upřímně toužil uctívat a ve všem následovat Boha. Samozřejmě nebyl dokonalý a dobře známe i jeho stinné stránky. Především tehdy, kdy v zatemnění mysli spáchal vraždu Uriáše, aby se zmocnil jeho manželky Batšeby. Tato nejčernější kapitola jeho osobních dějin je popsána v 2Sam 11, 1 – 12, 24. My se ale nechceme zabývat Davidovými hříchy, ale hledět na jeho srdce, které po většinu dní jeho života tlouklo pro Hospodina. Mimochodem i návrat po spáchaném hříchu je hoden povšimnutí. Ne každý dokáže najít cestu zpět. Je toho schopen jen ten, komu opravdu o vztah s Bohem jde, pro koho chvála vycházející z čistého srdce je víc než vlastní ponížení či sebelítost. Jak často se i do našeho života vplíží pokušení překrýt svůj osobní hřích časovým odstupem, zamést věc pod koberec a pak přijít jakoby Bůh byl stejně zapomnětlivý jako my.

V tomto temném úseku Davidova života vystupuje na scénu prorok Nátan, muž, který se nebojí nasadit vlastní život pro pravdu. Pravý Boží ctitelé činí přítrž nežádoucím projevům a jsou ochotni obětovat své pohodlí, pokud musí říct, co nikdo nechce slyšet. Jak moc nám v církvi chybí tato forma uctívání Boha. Není možné opravdově chválit a přitom nechtít nechat zazářit pravdu. Kdo ví co by se stalo se slavným Davidem, kdyby se vedle něj neobjevil odvážný Nátan. Není možné spočítat kolik manželství a kněžských povolání skončilo pro zbabělost těch, kteří byli povoláni pročistit situace hříchu pravdou.

Bylo by vůči Davidovi nespravedlivé zůstat u jeho hříchu, jako by se jednalo o střed jeho života. Bible nám ho mnohem častěji popisuje jako muže, ve kterém má Bůh zalíbení a on si je toho plně vědom. Na toto vyvolení odpovídá neutuchající touhou oslavovat jméno svého Pána. Zabití Goliáše (1Sam 17), ušetření Saulova života (1Sam 24-26), radostný zpěv nad Jeruzalémem (2Sam 6, 9) to je jen několik momentů Davidova života, které nám to potvrzují.

Osobně bych se rád zastavil ještě nad jedním podivuhodným aspektem života krále Davida. Nad vynalézavostí. Dobře známe jeho velikou touhu postavit Hospodinu v Jeruzalémě chrám (2Sam 7, 18-29). Bůh ho však zastavuje a sděluje, že stavitelem bude až jeho syn Šalomoun. Mnohý z nás by byl zhrzený takovou odpovědí. Namítali bychom, že nechápeme co tedy Bůh vlastně chce, když my máme snahu oslavit ho a on nám v tom brání. Větší oslavou Boha však je poslušnost, než tvrdošíjné lpění na své představě chvály. Myslím, že to známe i z běžného života, kdy lopotně sháníme pro druhého dárek k narozeninám, zabere nám to spoustu času a přitom jsme úplně přehlédli, že touha jeho srdce je úplně jiná – strávit s námi společně čas. Tak se i my někdy vnucujeme Bohu se svým „dárkem“ a vůbec nás nezajímá po čem On opravdu touží. Davidovi je zabráněno postavit chrám, ale nevzdává to. Začíná shromažďovat ohromné množství materiálu, aby Bůh mohl být oslaven za života jeho syna. Jak nádherný příklad pokory, vynalézavosti a touhy. Kéž bychom dokázali myslet na oslavu Boží ne jako sólisté, ale jako bratři a sestry. Začíná to už při spontánní modlitbě, kdy posloucháme hlas člověka vedle nás a dokážeme na něj navázat. Je to výraz úcty a opravdové chvály. Pán totiž nesmírně rád hledí na naši svornost a je mu milejší než ta nejlépe vyšperkovaná slova.

Přátelé, obracím se na vás s velkou prosbou o pomoc. V sobotu 11. 3. proběhne v naší farnosti Setkání modlitebních společenství tzv. SMS. Potřeboval bych spolupracovníky všeho druhu (jídlo, organizace, přímluvná modlitba, hudba, nádobí…). Prosím tedy o vaši účast na pravidelném setkání vedoucích ve čtvrtek 23. 2. v 19 hod. v Pastoračním centru.

Děkuji.

P. Kamil