13. katecheze 2016 / 17

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
13. katecheze ve šk. roce 2016/17
(Eliáš)

Pán s vámi.

Srdečně zdravím všechny členy farních evangelizačních buněk. Posílám katechezi, která má opět doplnit náš pohled na biblické postavy, usilující svým životem a službou oslavovat jméno pravého Boha. Dnes bych rád naši pozornost upřel na velikého proroka Eliáše, muže hluboké a intenzivní víry zakoušejícího Boží moc.

Eliáš byl pravý Boží ctitel, symbol odvahy a neohroženého hlásání Hospodinova jména, který stál zcela stál napříč odlišné politické situaci. Otevřeným hlásáním pravdy si znepřátelil dokonce i krále a jeho pohanskou manželku uctívající Baala. Vrcholem jeho horlivého hlásání pravého Boha se stává událost na hoře Karmel (1Kr 18, 17-46). Byl to zlomový okamžik, ve kterém se rozhodovalo o duchovním směřování celého národa. Po třech a půl letech sucha se na zmiňované hoře shromažďuje královská rodina, zástupci království, Baalovi kněží a velké množství lidí. Proti nim jediný muž – Eliáš. Ve značně vypjaté situaci, kdy se nad obětí zabitého zvířete po celý den neúspěšně modlí služebníci Baala, aby si vyžádali sestoupení ohně a tím odhalení moci pravého boha, přistupuje prorok. Po krátké a intenzivní modlitbě přichází oheň z nebe a pozře celou oběť. Hospodin sám ukazuje, kdo je opravdovým Bohem. Eliáš vyprovokuje shromážděný lid, aby zabil všechny pohanské kněze. Jako potvrzení a zvýraznění pravosti prorokovy víry začne intenzivně pršet.

Toto nasazení se dá nazvat záchranou chvály Božího jména v Izraeli a mohlo by nás inspirovat k podobnému jednání. My ale většinou nejsme postaveni do tak extrémních situací. Někdy však není možné zvolit třetí východisko. Je to prostě buď – anebo. Asi byste našli příklady i ve vlastním životě. V takovém případě nám Eliáš zůstává vzorem k následování a myslím, že takové odvážné jednání opravdu Boha uctívá. Má to jen jeden háček. Radikálnost je jako divoký kůň. Mohu s ním dokázat vyhrávat všechny závody, ale mohu nad ním také ztratit kontrolu a přijít o život. Z dobré radikálnosti se pak stane radikalismus. Všichni o této tenké hranici denně slyšíme v médiích.

U Eliáše plné nasazení pro Hospodina překvapivě končí strachem a rezignací. To nastává poté, co mu královna pošle vzkaz s rozsudkem smrti. Prorok utíká hluboko do pouště, má vidění anděla a na Chorebu se setkává s Hospodinem, který mu svěřuje poslední úkol - předat své poslání jiným. Přiznám se, že je mi tento prorokův útěk blízký. Ukazuje nám totiž reálného člověka, ne nějakého bájného hrdinu. V tomto je Bible opravdu geniální a zbavuje nás zjednodušeného, obdivného pohledu, který ovšem oslabuje vůli k následování. Realita slabosti je důležitý prvek, který bychom neměli přehlédnout. Dostavuje se totiž paradoxně dost často právě po velkém úspěchu, či dokončení náročného úkolu. Myslím, že je to jeden z přehlížených, ale velmi reálných momentů duchovního života. Vzpomeňme na ono „kdo stojíš, dej pozor, abys nepadl“. Když se Zlému nepodaří odradit nás od dobra, zaútočí právě po jeho vykonání ve chvíli nepozornosti a okrade nás o jeho plody. Povzbuzení můžeme nalézt snad jen v Boží věrnosti. Jeho záhadná záliba vytvářet nové věci z „prachu“ je opravdu hodna pozornosti. Krásně to koresponduje s realitou našeho bytí, vždyť jsme jen „prach a v prach se obrátíme“, jak nás upozorňuje svátostina popelce na začátku doby postní. Prach Boha přitahuje a vznikne-li z něj něco nového, pak se právě tehdy nejzřetelněji ukazuje Boží velikost.

Někdy si složitě lámeme hlavu čím nejlépe Boha chválit. Napadají nás vznešené věci jako je svatý život, modlitba, bohoslužba či služba druhým. Málokdy nám však dojde, že přijatá a odevzdaná slabost je branou, kterou vstupuje Král (vzpomeňme na Marii: „Jsem služebnice Páně...“). Eliáš se ve chvíli obrovské životní krize, kdy touží zemřít setkává s Hospodinem. Mocný prorok je naráz poddajnou hlínou v ruce svého Boha. Oddaný služebník je pak v ohnivém voze odnesen do oblak.

Chvála má podobu práce i odpočinku, úsměvu i slz, nasazení i odevzdanosti, síly i slabosti. Hledejme moudře, jak chce být Pán oslavován právě dnes!

Vedoucím FEB připomínám možnost setkání v Dolanech 31. 3. - 1. 4.

Pokojné dny.

P. Kamil