17. katecheze 2016 / 17

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
17. katecheze ve šk. roce 2016/17
(Pavel)

Pokoj a radost od vzkříšeného Pána ať je s vámi se všemi!

Už několik týdnů prožíváme velikonoční radost. V tomto čase je ještě znásobena měsícem Panny Marie. Letos, při vzpomínce na sté výročí jejího mimořádného zjevení ve Fátimě, ji uctíváme jako ženu velice prakticky se dotýkající reality současného člověka. Blížíme se k samotnému vrcholu velikonoční doby. Čtvrteční slavnost Nanebevstoupení Páně nám otevře devět dnů přípravy na slavnost seslání Božího Svatého Ducha. Novény (devítidenní čas přípravy) jsou v katolické církvi spojovány s významnými svátky a ten který je před námi je jeden z nejvýznamnějších. Povzbuzuji vás proto k využití těchto dnů k duchovní obnově a to jak osobní, tak také ve vašich společenstvích. Duch Svatý je hlavní činitel evangelizace. Bez jeho „pomazání“ zůstaneme jen Božími aktivisty, ale nikdy ne pravými evangelizátory.

Dnes vás zvu na cestu chvály, kterou hned na počátku existence církve prošlapal apoštol Pavel. Jistě jej nemusím dlouhosáhle představovat, protože jde o muže, se kterým se v rámci předčítání Božího slova v liturgii setkáváme nejčastěji. Přesto nás zřejmě při vzpomínce na Pavla spíše napadají slova jako teolog, vzdělanec, neúnavný pisatel dopisů, kterým je ne vždy lehké porozumět. Ale i přes tyto námitky je nutné neubírat apoštolu národů titul Boží ctitel. Víme o něm, že pocházel z Tarsu, města ležícího v dnešním jihovýchodním Turecku. Pocházel z židovských rodičů, kteří ovšem žili na území Římské říše a tak měl i on římské občanství. Zasvětil se zcela Boží službě a podle tradice byl za to také umučen. Víme, že Pavel nebyl jen nějaký naivní nadšenec, ale bral věci vážně. Každý dopis, který napsal, začíná a končí krátkou chválou Bohu nebo požehnáním. Jako pravý Boží ctitel přeje každému šalom – pokoj.

Pokud ovšem pohlédneme na Pavlův život jako celek, objevíme různé etapy. V první, popisované ve Sk 7, 54-58 a Sk 9, 1-19, před změnou jména, se Šavel, pilný žák slovutného jeruzalémského rabína Gamaliela, s velkou touhou snaží sloužit Bohu. Volí však nesprávné prostředky. Touží vyhledávat a zabíjet falešné Boží ctitele, jejichž lži působí zmatek a přinášejí každému zhoubu. Proto pronásleduje Kristovy stoupence. Zkusme si všimnout, že jej nepohání nenávist, ale horlivost. Horlivost ovšem špatně uchopená. V srdci Šavla je vykreslena jiná než milosrdná tvář Boha. Totiž tvář Boha tak spravedlivého, že vše co se nevejde do intencí spravedlnosti musí být odstraněno a to i za cenu prolití krve. V této etapě svého života je pravým synem zákona Staré smlouvy, která nám někdy při čtení celé bible působí tak velké potíže.

Všimněme si, že se tu jedná o jednu z největších pastí pro každého Božího ctitele: fanatismus! Než si to Šavel uvědomil, stal se z něj extrémista. To slovo se nám dnes stále častěji objevuje na titulních stránkách novin. Často si k němu přiřazujeme slovo „muslimský“ a kdesi v podvědomí uvažujeme o nevzdělaných a necivilizovaných bláznech. Muž o kterém mluvíme ovšem nevzdělaný nebyl. Šlo o člověka s velkým přehledem o židovské i řecké kultuře. Zřejmě uměl několik jazyků. Byl součástí občanské společnosti své doby. Přesto se však z něj stal extrémista. Zde se chci zastavit neboť se nás toto všechno týká. Jak tenká je čára mezi horlivostí a fanatismem? Jak často jsem slyšel ono: „Já jsem věřící, ale víte, ne žádný fanatik, který by chodil pořád do kostela“. Někdy fanatismem může být nazvána horlivost, ale pozor, někdy i naopak horlivostí můžeme zakrývat tendence k fanatismu či extrémismu. Myslíte, že to není pravda? Vzpomeňme na muže, který odpálil bombu na potratové klinice v USA, říkal o sobě, že je křesťan. V horlivosti pro zachování nenarozeného života zabil život narozený. Uvádím nyní opravdu krajní případ, ale neodehrává se podobná horlivost pro Boha v našem srdci, například když si přečteme zprávy o uprchlících? Když v televizi vidíme zástupy lidí, kteří přichází obtěžovat bohaté sousedy ze západu, co to v nás vyvolává? Jak rádi nasloucháme zprávám o extrémním jednání utečenců, protože nám to ospravedlňuje naši extrémní nechuť vstupovat do těchto problémů jako křesťané. Jak málo jsme ochotni se za problémy modlit, natož se jich více dotýkat. A co lidé bez domova, lidé závislí, lidé nemocní, lidé ztrácející smysl života? A to už nemluvím o zjeveních, která vyrostla v poslední době jako houby po dešti a my si někdy nedáme práci s rozlišováním, či pokorně nepřijmeme učitelskou autoritu církve. Píšu tato tvrdá slova nejenom vám, ale i sobě, neboť je mnoho z toho i mým problémem a to každodenním. Chvála Boží může vycházet z našich úst, ale myslím, že ji Bůh raději než slyší, spíše vidí uskutečňovat v praxi.

Všimněme si, že Pavel po svém obrácení u bran Damašku nepřestává být méně horlivý, spíše naopak, ale jeho entuziasmus dozrává. Z extrémistu se pod pokojným pohledem Ježíše Krista stává horlivec. A zde je odpověď na výše řečené. Chceme-li jako Pavel dozrávat musíme být ochotni zůstávat pod Božím pohledem. Jako ovoce je chutné až po dlouhém pobytu na slunci, musíme se i my vystavovat paprskům pohledu našeho Pána. Jestli se z Farních buněk nemají stát Farní „rozbušky“ musíme adorovat. Ztrácet čas u Mistra. V žádném listu apoštola Pavla nenajdeme výzvu k nenávisti a násilí. A přitom právě tohoto měl kdysi Pavel plné srdce. Bůh dokáže přetavit destruktivní sílu našich srdcí v hnací motor pravé evangelizace, aniž bychom ztratili svou identitu. Jak mocný je Pán. Chvála mu.

Pravý ctitel Boha nikdy nebude součástí hlavního proudu a většinového názoru. Spíše je povolán na hranu lidských názorů a postojů, aby tam přinesl Kristův pohled. A aby to nedělal jako extrémista musí být vybaven mocí shora. Obdarování k službě evangelizace uděluje Duch Svatý těm, kdo o něj prosí. |Který čas je vhodnější než čas Letnice?

Na závěr, dnes trochu delší katecheze, vás upozorňuji právě na blížící se Letnice. Vytváříme nyní program modlitebního večera – zvu vás do příprava, ale i k aktivnímu zapojení se do průběhu setkání. Druhý den v neděli na Slavnost Seslání Ducha Svatého se uskuteční Farní den. I tam vás zvu. Každý z vás máte dary tak je využijte. Někdo slouží víc slovem, někdo skutkem, někdo více modlitbou a jiný prostě jen přijde na brigádu. Dary jsou různé, ale je pouze jeden Duch. Buďme horliví a prožijeme podobně dobrodružný život jako svatý Pavel.

P. Kamil