17. katecheze 2017 / 18

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY
17. katecheze ve šk. roce 2017/18
(Objevování darů XVI)

"Rozhodl Duch Svatý i my..." (Sk 15, 28)
Prožíváme stále velikonoční dobu, kterou zastřešuje velkolepá zvěst Kristova zmrtvýchvstání. Texty Písma nás v tyto dny neustále uvádějí do šíření křesťanství v prvních dobách po zrození církve. Citát, který jsem v úvodu uvedl je krásným svědectvím o součinnosti Boha a člověka. Vědomí prvotní církve, že nejde jen čistě o Boží činnost či jen o činnost lidskou nám dává tušit, jak musí vypadat život církve i dnes. Nemůžeme zapomenout na to, že se dotýkáme Božího díla, ale ani na to, že jsme pozváni k plnohodnotné spolupráci. V tom je naše zodpovědnost, že nabídneme Pánu své síly a necháme je prostoupit milostí Ducha. Po pauze způsobené mojí poutí do Izraele posílám další impulsy k formaci.

4. skupina: Charismata uzdravující

Uzdravování
V určitém slova smyslu můžeme říct, že všechna charismata jsou uzdravující. Dávají nám totiž zakusit Boží blízkost a starostlivost a tím nás zbavují jedné z nejnebezpečnější nemoci duchovního života, totiž přesvědčení, že na vše zůstáváme sami. Řekli jsme si už dříve o častých případech mimořádného obdarování v té oblasti, kterou člověk prožívá jako své řádné povolání. Bůh touží přirozenou rovinu našeho života proměňovat svým dotekem na rovinu nadpřirozenou. Tak můžeme najít v církvi světce, kterým při heroickém nasazení pro dobro druhých dává Bůh milost překročit hranice jejich schopností a znalostí. Mluvíme-li o uzdravování, asi se nám nejdříve vybaví zdravotnický personál starající se o zdraví svých bližních. Pán ovšem není omezen lékařským vzděláním, dává charismata jak sám chce. Je ovšem pravděpodobné, že dar uzdravování spíše spočine na člověku otevřenému k pomoci trpícím než na tom, kdo o druhé nejeví zájem. Vzpomeňme na Matku Terezu, sv. Vincence, sv. Jan z Boha či sv. Kamila.
Uzdravení se nemusí týkat jen oblasti tělesného zdraví, ale i oblasti duchovní či vztahové. Slovo pronesené v Boží moci může udělat v životě druhého obrovský posun. Dokonce i aktivní naslouchání si může Bůh použít k uzdravení člověka nesoucího břemeno svých obtíží. Na tomto místě je dobré znovu připomenout, že rozhodnutí koho uzdravit je věcí Boží. Na nositeli charismatu uzdravení je dát se k dispozici a věřit v Boží touhu uzdravit.

Přímluvná modlitba
Jak už z názvu vyplývá, jde o modlitbu za dobro druhého. Kdo obdržel charisma přímluvné modlitby si je vědom své schopnosti vytrvale a účinně se modlit. Takovému člověku v modlitbě přicházejí na mysl úmysly, které je nutné před Boží tvář přinášet a zároveň pociťuje v srdci touhu stávat se prostředníkem. V Písmu je u Izajáše řeč o muži, který se bude ochoten postavit do "trhlin" a zacelovat je. V pravém slova smyslu to slovo vztahujeme na Krista a zvláště ve velikonočních událostech vidíme, jak se stal spojnicí v roztrženém vztahu člověka s Bohem. Svým křížem nás s Bohem smířil. K podobné službě je povolán i ten, kdo obdržel dar přímluvné modlitby. Takto obdarovaný bývá občas volán k modlitbě v nestandardní doby jako je třeba polovina noci nebo v situacích, do níž jakoby náhodou vstoupí a vnímá, že je povolán se do ní postavit jako přímluvce. Tento dar je vzácný tím, že nemusí být na první pohled vidět, ale přináší lidem kolem velké požehnání. Mnoho situací totiž nelze změnit jinak než modlitbou. Ne že by Pán nemohl jednat bez našich modliteb, ale často nás zve ke spolupráci na budování nebeského království. Modlíme-li se "jako v nebi, tak i na zemi", pak není možné si představovat, že jde jen o jednostrannou aktivitu Boží. Jak jsem už zmínil na začátku, Bůh si nás povolal ke spolupráci a nechce dělat určité věci bez své nevěsty církve. Rozepisuji se o tomto daru zdlouhavě, protože je moc důležitý a pro buňky zásadní, přitom ale vím, že jste jím mnozí obdařeni.

Vyprošuji vám radost a pokoj od Pána a prosím o modlitbu.

P. Kamil