1. katecheze / 2013 - 14

1.KATECHEZE PRO

FARNÍ EVANGELIZAČNÍ BUŇKY

 
Aleluja. Pán opravdu vstal. Aleluja.


Bratři a sestry, pokoj a radost od Vzkříšeného Pána ať je s vámi!
          

            Jsem opravdu velmi rád, že se s vámi mohu touto cestou setkat. Nad rozepsaným textem své katecheze si připadám jako prvokřesťanští misionáři či apoštolové píšící listy různým křesťanským obcím. Oni tehdy byli odkázáni na primitivní komunikační kanály. My jsme na tom o dost lépe, ale o formu tolik nejde. Podstata jejich listů – touha zvěstovat Krista, podpořit, vyučovat, napomínat                        a korigovat – je stejná a je i mým záměrem. Moc vám děkuji za ochotu naslouchat pastýři, kterého jste nedostali z vlastní vůle a který nepřišel z vlastní vůle, ale skrze rozhodnutí biskupa, z vůle Boží. Tak beru své kněžské poslání. Chci, abyste hned na začátku mých katechezí slyšeli, že je pro mě velikou ctí vstupovat na vaši cestu spásy a doprovázet vás. Zároveň vnímám, jak moc mě tento úkol přesahuje. Je však zřejmé, že si vše-mohoucí Bůh už od pradávna zalíbil spolupracovat s „vše-nemohoucím“ člověkem. A to mi dodává odvahu a jistotu.

            Začali jsme v uplynulých pěti a potom dalších šesti týdnech navazovat na setkávání různých společenství v naší farnosti. Přišel jsem s nabídkou Farních evangelizačních buněk (FEB), s jejichž provizorní formou už některá farní společenství udělala určitou zkušenost. Nyní stojíme na začátku setkávání FEB těch společenství, která v této formě setkávání našla smysl a chtějí v něm pokračovat.

            Protože tento list a i všechny následné budou, podle zájmu, číst i bratři a sestry z jiných společenství, dovolte několik malých poznámek. Předně. Informace o FEB               a farnosti Dolany u Olomouce, která s touto formou setkávání v naší republice začala před několika lety, najdete na internetu na adrese: www.evangelizacnibunky.cz

            Jde o formu setkávání v malých společenstvích v rámci farnosti. Každé setkání má danou strukturu v níž důležité místo zaujímá adorace, modlitba chval, sdílení zkušeností života s Bohem, katecheze faráře a přímluvná modlitba za tzv. „OIKOS“. Jde o okruh lidí, ve kterém žiji, a za který tudíž nesu před Bohem odpovědnost. „Evangelizační“ v názvu FEB znamená především připravovat Bohu cestu k srdcím mých nejbližších a to modlitbou a příkladem vlastního života. A když přijde vhodný čas, tak mu i jednoduše vydat svědectví o své víře. Sv. Petr to nazývá krásně: „dát odpověď těm, kdo se ptají po důvodech vaší naděje“ (1 Petr 3, 15).

            Vidím v této formě setkávání pro naši farnost možnost velké obnovy a to především zevnitř. Mimořádnost rožnovské farnosti je ve velkém počtu jejích společenství. To co si myslím, že jí v této oblasti chybí je koordinace, formace                     a otevřenost. V tomto vám chci jako váš farář pomoct. Nehledě k tomu, že tyto věci patří k hlavnímu poslání „pastýře vůči svěřenému stádu“.

            Katecheze budou mít část vzdělávací i informativní a budu je rozesílat ve čtrnáctidenních intervalech animátorům FEB a také vedoucím těch společenství, která o ně projeví zájem. Katecheze jsou umísťovány na našich farních webových stránkách v kategorii „společenství“. Časem bych rád, aby dostali i formu nahrávky mluveného slova. Zájemci tam už nyní mohou najít pět postních  katechezí na výše zmíněné téma.

          

          

            VYUČOVÁNÍ

            Po delším, ale myslím si, že nutném úvodu, přikročíme k vyučovací části. Už při pěti setkáních „Školy modlitby“ a následně v katechezích pro provizorní buňky jsme začali probírat mimořádné dílo papeže Františka o radosti evangelia v jeho exhortaci Evangelii gaudium. Chtěl jsem nové setkávání začít novou - druhou kapitolou. Zbývala mi z minula ještě jedna docela krátká podkapitola, ke které jsme se nedostali a přiznám se, že jsem jí byl uchvácen a nemohu ji jen tak přejít. Má název Matka s otevřeným srdcem a navazuje na evangelizační otevřenost, o které byla řeč na předešlých stránkách. Papež znovu mluví o periferiích a ochotě vycházet nejen fyzicky na okraje měst, ale na periferie lidské slabosti, bolesti, ztráty smyslu života a neschopnosti vidět cíl svého žití. Říká: „vycházet ven k druhým… neznamená bezhlavě a beze smyslu běžet do světa. Častokrát je lepší zpomalit krok, odložit neklid, pohlédnout druhým do očí a naslouchat jim… Jako otec marnotratného syna, který nechává otevřené dveře, aby syn mohl bez obtíží vstoupit, až se vrátí“. Toto se může začít uskutečňovat v našich buňkách. Zpomalit běh života a pohlédnout druhým do očí. Následně mluví o svátostech a říká, že by neměly být zavírány z ledajakého důvodu. Kritizuje naše „pravověrné“ církevní chování, kdy se chováme „jako kontroloři milosti… Církev ale není celnice, je otcovským domem, kde je místo pro každého i s jeho úmorným životem.“ A znovu tu opakuje slova, která jsme už měli možnost od něj slyšet vícekrát: „Je mi milejší církev otlučená, zraněná a špinavá proto, že vyšla do ulic, než církev, která je nemocná svou uzavřeností a pohodlností, s níž lne ke svým jistotám… Pokud v nás má něco vzbuzovat svatý neklid a burcovat naše svědomí, pak je to starost, že mnoho našich bratří žije bez síly, světla a útěchy plynoucí z přátelství s Ježíšem Kristem, bez společenství víry, která je přijímá, bez horizontů smyslu a života.“ A dodává citaci z Písma, kterou bych vám rád i já nyní postavil před oči k zamyšlení a společném sdílení. „Vy jim dejte jíst“ (Mk 6, 37)

         

            Úkol

            Přečtěte si celý úryvek z něhož je uvedena citace a v kontextu katecheze o něm diskutujte.

 

            Informace

            Každou májovou neděli budeme odpoledne pořádat minipoutě na místa spojená s úctou k Panně Marii. První bude na Díly. Sledujte ohlášky.



Všem vám žehnám

P. Kamil