3. katecheze / 2014 - 15

3. katecheze ve školním roce 2014/2015

Chvála Kristu!

Sestry a bratři, všechny vás zdravím a vyprošuji požehnání od Pána.

         Jak už jsem v minulých katechezích několikrát říkal vstoupili jsme v letošním školním roce na cestu intenzivního hledání Krista v eucharistii.  Ta s Biblí, vzájemným sdílením a modlitbou tvoří podstatné pilíře našich společenství. Mluvil jsem k vám minule o proměně člověka přítomného před Nejsvětější svátostí a jisté pasivitě před ním. Dnes dodávám, nebojte se o těchto věcech mluvit při vzájemném sdílení. A to i tehdy, když je pro vás adorace něčím nepochopitelným či dokonce zdlouhavým až nudným. Nebojte se říct ostatním o svých obtížích, ale také i o záblescích světla, které občas přicházejí od Pána jako předzvěst období radostného a pokojného přebývání u jeho nohou.        Bůh se nevydrží dlouho dívat na vaši touhu po něm a neodpovědět na ni. Copak je Bůh horší než lidský rodič po jehož objetí dítě touží?  Toto vidím jako zásadní - nenechat oslabit touhu svého srdce malátností, starostmi či dokonce leností. Vůle v tomto hledání Ježíšovy tváře sehrává důležitou roli – dává totiž našim počátečním záchvěvům touhy ráz cesty. Vůle jít nás uchrání od rezignace, přenese přes období tmy. Promiňte, že tímto začínám. Je to snad nepedagogické mluvit o obtížích duchovní cesty dříve než o jejich krásách. A také se vám snad zdá bláznivé mluvit o vůli k následování Pána, když by přece měla být řeč o spontánním prožívání radostného vztahu. Opravdu vím o čem mluvím, když vám doporučuji udělat pevné rozhodnutí pro Pána, které se projeví vyhrazeným časem pro něj. A pokud jste na začátku své duchovní cesty, tím více je na to třeba dbát. Čas pro Boha mít jasně stanovený. Tento řád vás podrží. Staří latiníci říkali: „Zachovej řád a řád zachová tebe“. A mysleli tím, naučíš-li se řádu a budeš-li jej ctít, tak i když přijdou do tvého života bouře, zažitý způsob života tě uchrání od zmatků a bloudění.

         Ale abych nebyl příliš přísný a příliš nepředjímal starosti, které tu ještě nejsou (u nás doma se říkalo nestraš Mikulášem v létě), chci vám nabídnout pomůcky na cestě objevování Krista – jak při adoraci v kostele tak i při soukromém přebývání před Pánem v soukromé modlitbě.
a) První pomůckou budou čtvrteční vedené adorace (asi víte, že adorace jsou v našem kostele každé pondělí a čtvrtek půl hodiny po večerní mši). Každý druhý čtvrtek počínaje 23. 10. po mši kterou budu celebrovat já, vás budu zvát do předních lavic k takové malé škole adorace, při níž budeme dělat postupné kroky objevování různých stylů adorace.
b) Druhou pomůckou budou letáky umístěné vzadu v kostele pro ty, kdo budou chtít adorovat, ale neví ještě přesně co a jak dělat. Tuto pomůcku k adoraci vytvořil sv. Antonín Claret a je koncipována jako rozhovor člověka s Kristem. Nejde o to vytvořit si sugesci, že Pán mluví, ale vnímat, že tato touha Boží po těch nejobyčejnějších prožitcích každého našeho dne tu je. Tyto řádky člověku pomohou vnímat Krista jako živého, což nám někdy při pohledu na kus hostie dělá problém.

         Přátelé. Toto jsem vám chtěl říct dřív než se budeme pouštět do hlubších zamyšlení o eucharistii. To nejzákladnější, co o ní potřebujeme vědět už přeci dávno víme. Teď už jen zbývá s apoštolem Janem vykřiknout jako tehdy při zázračném rybolovu: „Pán je to“.

P. Kamil