O synodálním procesu v naší farnosti

Na podzim minulého roku jsme dostali výjimečnou nabídku. My věřící, všichni bez rozdílu, jsme byli vyzváni představiteli církve k tomu, abychom se vydali synodální cestou a svobodně vyjádřili své názory, náměty a bolesti. Bylo nám přislíbeno, že se jimi naši představitelé budou zabývat a přihlížet k nim při formování církve třetího tisíciletí. 

Považujeme proto synodní sdílení za něco velmi cenného a opravdového, co jsme měli možnost prožít. To, po čem jsme mnozí léta toužili, započalo a je pro nás radostí a nadějí.

Synodálního procesu ve farnosti se zúčastnily nejen některé modlitební skupiny, ale vznikly i skupinky nové, z lidí, kteří se chtěli společně sdílet a naslouchat si. Bylo nasloucháno i lidem, kteří by chtěli s církví spolupracovat na všem dobrém, a lidem, kteří se ne vlastní vinou dostali na okraj církve, nebo z církve odešli. Hovořit v bezpečném prostředí otevřeně a beze strachu nás naplňovalo radostí, svobodou Božích dětí, Bůh byl s námi. Zjistili jsme, že společná cesta Božího lidu není možná bez otevřenosti, bez přijetí jinakosti druhých, bez schopnosti přijmout naše osobní nebo společná selhání.

Témata sdílení se prolínala, mnohá se opakovala (jak jsme zjistili na společném setkání skupinek), uvádíme tedy jejich přibližný výčet:
• Jak nás vidí nevěřící, hledající: častá uzavřenost farností, obranářský postoj věřících, moralizování vyvolávající pocit povýšenosti věřících, pohoršuje majetek církve, oceňují osobní život a postoje papeže Františka.
• Srozumitelnost církve pro širokou veřejnost. Aktivní zvaní nevěřících na neformální církevní akce, pořádání zajímavých
aktivit pro všechny občany, věnování pozornosti osamělým lidem a menšinám.
• Opuštění pýchy, nehodnotit druhé, nestavět se nad ně, církev otevřená všem.
• Vzájemné poznávání a spolupráce s jinými křesťanskými církvemi.
• Praxe seminaristů v civilních zaměstnáních a pečovatelských službách, dobrovolnost celibátu.
• Větší zapojení žen do zodpovědných funkcí.
• Úroveň komunikace a spolupráce ve farnosti, spoluúčast na chodu farnosti.
• Slavení méně okázalé, změna ve znění otčenáše, přijímání podobojí.
• Vzdělávání věřících, výklad Bible, světová náboženství.
• Vytváření bezpečného a milosrdného prostoru v církvi, kde se člověk nebojí říci, že něco v jeho životě není podle pravidel církve.
• Lidé rozvedení, jejich samota, nedobrovolný celibát, psychické a zdravotní problémy, hledání řešení.
• Manželé, kteří uzavřeli smíšený sňatek před Bohem, avšak v jiné křesťanské církvi, a katolíkovi jsou upírány svátosti,
pokud své manželství „nezplatní“.
• Nevěřící lidé, kteří uzavřeli jediný civilní sňatek, později jeden z nich konvertoval, věřícímu jsou upírány svátosti, jako
by byl smilník, a nevěřící nechápe, proč se má sňatek opakovat.
• Mladí lidé, kteří často spolu chodí po celou dobu studia (až 10 let) a nedokáží spolu nežít. Nemožnost chodit ke svá-
tostem je často hlavním důvodem jejich odchodu z kostela.
• Manželství, která ve svědomí i v životě trpí rozpolceností díky problémům s jedinou povolenou antikoncepcí, tj. přirozeným plánováním rodičovství.
• Jak přiblížit lidem Boha jako milujícího otce v době velké krize otcovství, kdy v mnoha rodinách otec chybí nebo se nestará.

Závěry diskuzí byly odeslány jednotlivými skupinkami na konci března přímo synodálnímu týmu arcibiskupství Olomouc, který je zpracovává a pošle na národní úroveň. Věříme, že otevřená komunikace v celé církvi neskončí a bude se nadále rozvíjet
a růst a umožní společnou cestu Božího lidu. Díky za vzájemná otevření, za obdarování, za tento začátek.

Za synodální skupinky farnosti
Jiří Doležal

Převzato z Farního zpravodaje. 
Monday the 26th. . Joomla Template 2.5 by FreeTemplateSpot. All rights reserved.