Udělování svátostí

Aktualizováno úterý 21. březen 2017 21:05

  eucharistie_img.jpgSVÁTOSTI:

  Křest

  Biřmování

  Eucharistie

  Svátost smíření

  Pomazání nemocných

  Svátost manželství

  Svátost kněžství

  SVÁTOSTINY:

  Pohřeb


SVÁTOSTI

Svátosti Nového Zákona jsou ustanoveny Ježíšem Kristem. Je sedm svátostí: křest, smíření, eucharistie (svaté přijímání), biřmování, manželství, pomazání nemocných a kněžství.

 Křest

„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Mt 28, 19 – 20)

Je to první, základní svátost. Bůh v ní přijímá člověka za své dítě. Člověk se stává Kristovým (křesťanem). Křtem se včleňuje do církve. Proto se má křest uskutečnit v místní církvi, to znamená ve farnosti, ve které rodina žije a účastní se farního života. Při křtu se člověku odpouštějí hříchy. U dospělých všechny hříchy, u malých dětí dědičný hřích. Člověk ve křtu získává duchovní dary. Jsou to dary víry, naděje a lásky. Křest je vždycky rozhodnutím se pro víru a pro život z víry.

Křty starších dětí (od šesti let)

Starší děti, které již používají rozum, před přijetím svátosti křtu chodí, spolu s ostatními dětmi, do náboženství. Obvykle potom při křtu přijímají další svátosti: smíření a eucharistii (sv. přijímání).

Křest dospělých (nad 15 let)

Dospělý žadatel o křest se připravuje na přijetí svátosti alespoň jeden rok v katechumenátu. Svátost křtu přijímají dospělí obvykle v noci na Bílou sobotu, při Velikonoční vigilii.

Kmotři

Křtěnec má mít kmotra. Kmotrem může být pouze praktikující římskokatolík. Stačí jeden kmotr. Kde jsou dva, měli by to být muž a žena.

Požadavky v naší farnosti

- Žadatelé, kteří se chtějí nechat pokřtít nebo chtějí nechat pokřtít své dítě přijdou požádat o křest na faru, kde s nimi bude sepsána žádost o udělení svátosti křtu. Pokud se křtí dítě je bude dobré, když přijdou oba rtodiče.

- O křest žádají rodiče (ne prarodiče). Je nutné, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný římskokatolík a zaručil se za křesťanskou výchovu svého dítěte.

- V naší farnosti je obvyklé, že křty malých dětí bývají jednou za měsíc a to poslední neděli v měsíci.

- Ke křtu budete potřebovat křestní roušku a křestní svíci. (Obojí je k dostání i na faře).

 

Biřmování

 „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a dostanete dar Ducha svatého“ (Sk 2, 38)

Svátost biřmování tvoří se křtem a svátostí eucharistie souhrn svátostí, které uvádějí do křesťanského života. Tato svátost je potřebná k naplnění křestní milosti. Biřmování navazuje na křest a proto i obřad biřmování začíná obnovou křestních slibů. Biskup vztahuje nad biřmovance ruce. Je to gesto, které je od apoštolských dob znamením předávání daru Ducha. Biskup pak vyzývá k vylití Ducha:

Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista,

Tys dal ve křtu těmto svým služebníkům

Odpuštění hříchů a života věčný.

Sešli na ně svého Ducha Utěšitele:

Dej jim ducha moudrosti a rozumu,

Ducha rady a síly,

Ducha poznání a lásky

A naplň je duchem bázně před tebou.

Skrze Krista našeho Pána

Biřmování nás hlouběji zakořeňuje do Božího synovství, pevněji nás spojuje s Kristem, rozmnožuje v nás dary Ducha svatého, dokonaleji nás připoutává k církvi, poskytuje nám zvláštní sílu Ducha svatého, abychom šířili a bránili víru.

Požadavky v naší farnosti

- Pokřtěný, který dosáhl dostatečného věku (od 15 let, horní hranice není stanovena).

- Je zapotřebí vybrat si kmotra, který už musí být biřmovaný a absolvovat přípravu.

- Příprava ke svátosti biřmování v roce 2013, začíná v naší farnosti na podzim 2012.

- Přihlášky odevzdávejte do poloviny září v sakristii.

 

Eucharistie

 „Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl:Toto je mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ (1Kor 11, 23-24)

Eucharistie je pramen a vrchol života církve. Byla ustanovena Ježíšem při poslední večeři, den před jeho smrtí. Pán Ježíš při ní dal svým učedníkům své tělo a svou krev jako pokrm. Eucharistiský chléb a víno jsou reálně Tělo a Krev Kristova. Když je přijímáme, osobně se setkáváme s Pánem Ježíšem. Ježíš je v eucharistii přítomný osobně, neviditelně a skutečně. Celý Kristus je přítomný jak v podobě chleba, tak v podobě vína. Z praktických důvodů se při katolické bohoslužbě podává pouze eucharistický chléb. „Podobojí" (Tělo a Krev Kristova) jen při zvláštních příležitostech. Jednu hodinu před přijetím těla Kristova se má dodržovat eucharistický půst. Voda a nezbytné léky půst neruší.

Požadavky v naší farnosti

 - eucharistii může přijmout ten, kdo je pokřtěn a věří v reálnou přítomnost Krista v eucharisti

 - smířil se s Bohem ve svátosti smíření (zpovědi) a snaží se žít podle této víry

 - pokud žije v manželství, bylo toto manželství uzavřeno i před Bohem v kostele

 - na první svaté přijímání je třeba se řádně připravit

 - děti poprvé přistupují po dvouleté přípravě v náboženství ve třetí třídě (nebo jindy – dle začátku své přípravy)

 - dospělí poprvé přistupují po kratší individuální přípravě, vždy záleží na osobní domluvě

 

Svátost smíření

Večer o Velikonocích se Pán Ježíš ukázal svým apoštolům a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou" (Jan 20,22-23).

Odpuštění hříchů, spáchaných po křtu, se uděluje prostřednictvím svátosti smíření nazývané též zpovědí. Ježíš ví o naší slabosti a o naší náchylností ke hříchu a ve svátosti smíření nám nabízí pomoc. Svátost smíření má několik částí:

a) zpytování svědomí. Uvědomujeme si a sami sobě přiznáváme, kde jsou naše vztahy k Bohu, k bližnímu a k nám samým, narušeny.

b) lítost. Bez lítosti nemůže být odpuštění. Svých hříchů musíme litovat.

c) předsevzetí. Slouží k tomu, abych ve svém životě rostl. Jsou hříchy, kterých se dopouštím často, u některých i pravidelně a když se vyzpovídám, abych se zanedlouho zpovídal znovu. Žádoucí je, abych se špatných náklonností zbavoval a dával si předsevzetí, jak se budu silou své vůle snažit o vlastní polepšení a zkvalitnění svého života.

d) vyznání hříchů Uskutečňuje se ve zpovědnici a účastní se ho pouze kajícník a kněz. Vyznám všechny hříchy. Nic nezamlčím. Pozorně poslouchám, co mi zpovědník řekne a zapamatuji si uložené pokání.

e) rozhřešení Vzbudím znovu lítost a přijmu rozhřešení. Hříchy jsou mi odpuštěny a já se k nim ve svém svědomí již nemusím vracet. Pokud hříchy, které jsem spáchal zanechaly nějaké důsledky, i po odpuštění jsem povinen se starat o nápravu.

f) pokání. Vykonám uložené pokání.

Požadavky v naší farnosti

- pravidelně se zpovídá asi půl hodiny před každou mší svatou

- zpovídá se též každé pondělí od 17.00 do 18.00 hodin, každý čtvrtek od 10 do 12 hodin a každý první pátek v měsíci je zpověď zvláště pro mládež od 17.00 do 18.00 hodin. Před velkými svátky (Vánoce a Velikonoce) je vyčleněn čas na zpověď za účasti více zpovědníků, i cizích.

 

Pomazání nemocných

„Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.“ (Jak 5, 13 – 15)

Nemoc a utrpení podrobují vždy náš život zkoušce. Člověk v nemoci zakouší vlastní bezmocnost, svoje meze a pociťuje, že je ohrožen jeho život. Může též zahlédnout smrt. Ježíš Kristus se často setkával s nemocnými, léčil je, uzdravoval. Jeho největším činem však bylo, že svým utrpením do lidské bolesti vstoupil a účastnil se jí. Ježíš vždy žádal od těch, které léčil víru. I své učedníky Kristus vybízel k tomu, aby ho v tom následovali.

Církev věří a uznává, že mezi sedmi svátostmi existuje jedna svátost určená zvláštním způsobem k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postižení nemocí. Svátost nemocných se uděluje nemocným v nebezpečí smrti tak, že se mažou posvěceným olejem na čele a na rukou a říká se přitom: „Skrze toto svaté pomazání, ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní.“

Svátost pomazání nemocných není jenom pro ty, kdo se ocitli v krajním nebezpečí ohrožení života. Příhodná doba pro její přijetí nastává už tenkrát, když věřící začíná být v nebezpečí smrti kvůli nemoci nebo pro své stáří.. Když nemocný, který přijal svátost nemocných znovu nabude zdraví, může v případě další těžké nemoci tuto svátost znovu přijmout. Během téže nemoci lze svátost opakovat, když se nemoc zhorší.. Je vhodné též přijmout svátost nemocných před vážným chirurgickým zákrokem.

Pomazání nemocných mohou udělovat pouze biskupové a kněží.

 

Svátost kněžství

Svátost služebného kněžství je svátostí povolání. Slouží k budování církve jako Božího lidu. Je svátostí pro dobro druhých. Prostřednictvím svátosti kněžství pokračuje Ježíš Kristus v církvi v poslání, které svěřil apoštolům. Proto v první řadě platí: "Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás." (Jan 15,16)

Svátost kněžství je jediná, ale uskutečňuje se ve třech různých stupních. "Bohem ustanovenou církevní službu vykonávají na různých stupních kněžství ti, kteří se odedávna nazývají biskupy, kněžími a jáhny." (LG 28). Všechny stupně jsou udělovány vkládáním rukou biskupa a konsekrační modlitbou, avšak pouze dva z těchto stupňů, biskupství a kněžství, jsou služebnou účastí na kněžství Kristově. Na jáhny jsou vkládány ruce nikoli ke kněžství, nýbrž ke službě.

Svatý Ignác Antiochijský píše v listu Tralésanům: "Všichni ať ctí jáhny jako Ježíše Krista, biskupa jako obraz Otce a kněze jako Boží senát a sbor apoštolů. Bez nich neexistuje církev."

Pokud některý muž cítí ve vědomí povolání ke kněžství, měl by navštívit svého faráře a promluvit si s ním o své volbě. Také je možno navštívit kněžský seminář v Olomouci, Žerotínova 605/2, www.knezskyseminar.cz a promluvit si se spirituály nebo vicerektorem. Při osobním rozhovoru s vicerektorem P. Jiřím Kupkou požádá o přihlášku do kněžského semináře. K přihlášce přiloží podrobný životopis, kopii křestního listu, potvrzení o biřmování, o církevním sňatku rodičů, potvrzení o zdravotní způsobilosti a maturitní vysvědčení. Vyplněnou přihlášku předá vicerektorovi. Pan farář uchazeči domluví návštěvu u otce biskupa. Přijímací pohovor se koná v kněžském semináři před komisí, která rozhodne o přijetí do kněžské formace. Přijatí kandidáti potom absolvují přípravný rok v Teologickém konviktu. Tam má dozrát jejich rozhodnutí a zde se také připravují na přijímací zkoušky na Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého. Po pětiletém studiu na fakultě a formaci       v kněžském semináři mohou být vysvěceni na jáhny a po určité praxi ve farnosti potom na kněze. Podmínkou vysvěcení je v římskokatolické církvi doživotní slib celibátu.

 

Svátost manželství

Sv. Pavel: „Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev… Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.“ (Ef 5,25.32).

Svátost manželství se uskutečňuje na základě smlouvy, kterou uzavírají spolu muž a žena a jejíž základy položil Stvořitel. Manželství je svou povahou zaměřeno na dobro manželů a na plození a výchovu dětí. Podstatné pro manželství jsou jednota, nerozlučitelnost a otevřenost k plodnosti.

Svatba v kostele je svátostí, skrze níž do vztahu dvou milujících osob opačného pohlaví, muže a ženy, vstupuje Bůh, aby jejich vztah posvětil.

Požadavky v naší farnosti

- zájemci o svátost manželství v naší farnosti mohou kdykoliv přijít na faru a domluvit si termín svatby

- při několika setkáních se potom na faře s některým duchovním připravují na přijetí svátosti - seznámí se s obřadem a dostanou pokyny, co mají udělat proto, aby jejich sňatek byl také státem uznaným právním aktem

- někteří manželé uzavřeli dříve sňatek civilní - to je vylučuje například z přijímání svátostí. V takových případech je věc možno řešit tzv. konvalidací, nebo-li církevním zplatněním civilního sňatku. Je možné též řešit i případy civilně sezdaných manželů, kdy jeden z nich by chtěl upravit svoje civilní manželství před Bohem, jeho partner to však odmítá a on se přitom rozvádět nechce. Nejlepším řešením proto vždy bude navštívit faru a konkrétní záležitost osobně projednat.

 

SVÁTOSTINY

Církev ustanovila svátostiny k posvěcování některých církevních služeb.. Tvoří je vždy nějaká modlitba doprovázená určitým znamením. Mezi svátostiny patří především žehnání osob, předmětů, obydlí, pracovišť, dopravních prostředků... Každé požehnání je chválou Boha a prosbou o jeho dary. O žehnání můžete požádat kteréhokoliv z kněží a jáhna.

 

Pohřeb

Křesťanský pohřeb je liturgickým obřadem církve. Služba církve se zaměřuje na to, aby vyjádřila se zesnulým účinné společenství, aby se na něm podílela obec věřících a aby byl na něm zvěstován věčný život.

Požadavky v naší farnosti

- při zařizování pohřbu je důležité dohodnout na faře termín pohřbu (ještě před tím než se dohodnete na pohřební službě), sdělit údaje o zemřelém, které budou zapsány do matriky zemřelých a domluvit se na obřadu pohřbu

- na faru je nutné dodat parte, které bude do dne pohřbu vyvěšeno v kostele

 

Saturday the 21st. . Joomla Template 2.5 by FreeTemplateSpot. All rights reserved.