Kolik mám darovat?
Kolik mám darovat?
Kolik mám darovat?
To je velmi dobrá otázka. Znamená to, že podpořit svou farnost chcete. Děkujeme. Je to Váš dar, darujte tolik, kolik uznáte za vhodné. Za každý dar jsme vděčni. Není možné říct konkrétní částku, protože každý si může dovolit něco jiného. Pro někoho je tisíc korun měsíčně moc a pro jiného je to nepodstatná částka. Ale přece jen pár rad mne napadá:
Darovaná částka by neměla člověka zruinovat. Je jistě rozumnější dát raději méně a pokud na tom budu finančně dobře, tak přidat víc později. Zároveň ale dar církvi by neměl být v kategorii těch výdajů, které jsou na řadě, až když mi náhodou peníze zbydou. Měla by to být samozřejmost, se kterou počítám. Částka by měla nějak odpovídat mým příjmům a stavu mých financí. Pokud se člověk topí v dluzích, tak přispívá do sbírek jen symbolicky, ale i v takové situaci je dobré dávat aspoň něco málo. Vyjadřuji tím, že víra je důležitá součást mého života. Je mi líto, že nemohu dát víc, ale teď to prostě nejde. Mohu hledat jiné způsoby, jak ve farnosti pomáhat.
Darovat je možné nejen peníze, ale také svůj čas, své síly, své schopnosti. Obojí je třeba. Nestačí dát jen peníze a víc se do života farnosti nezapojovat. A je dobře, aby také ten, kdo ve farnosti pomáhá, přispíval i finančně. Ale ten poměr může být různý. Někdo skutečně nemá čas ve farnosti pravidelně pomáhat, tak spíš přispěje penězi. Jiný ve farnosti pomáhá zadarmo a dělá službu, kterou by jiní nedělali ani za peníze, pak je pochopitelné, že finančně přispívá jen symbolicky. Ale stejně mám dojem, že ve skutečnosti je to ještě jinak. Ti, kdo ve farnosti nejobětavěji pomáhají, bývají těmi, kdo zároveň přispívají nejvíc. A ti, kdo nemají čas a ochotu cokoliv udělat, často dávají do sbírky jen drobné. Nakonec jde jen o naši štědrost a velkorysost víry.
Darovaná částka by měla člověka “bolet”. Nemyslím bolet, abych si pak vyčítal, že jsem daroval příliš moc. Myslím to, že by pro mne měl být dar citelný, že je rozdíl darovat a nedarovat, že nad tím musím přemýšlet. Někdo může dát v neděli do sbírky tisíc korun a vůbec to neřešit, protože v jeho financích je to zanedbatelná nepatrná částka. Farnosti to velmi pomůže, je to velký dar, ale jemu to duchovně nepomůže, protože to nepocítí. Dar církvi totiž není jen pragmaticky a logicky nutný k tomu, aby farnost fungovala a mohla zaplatit elektřinu, plyn, vodu a nezbytné opravy. Dar církvi má být také projevem naší víry. Dáváním pak naše víra roste a spojení s církví se upevňuje. Měl bych darovat tolik, aby mne to pak hřálo u srdce a ne abych na to hned zapomněl.
Darovaná částka by měla nějak odpovídat potřebám církve. Zmiňuji to pro úplnost, teď to ještě není tak akutní a jasné. Ale toto se bude řešit v nejbližších letech a můžeme očekávat konkrétní výzvy biskupů i s konkrétními částkami, kolik je třeba v diecézi vybrat peněz na platy kněží apod. Teď ještě stát církvi přispívá, ale každým rokem méně a méně. Předpokládaný finanční zisk z arcibiskupských lesů v budoucnu asi nebude naplněn a náklady rostou a rostou. Nakonec se nebudeme moci vyhnout tomu, že na fungování církve bude třeba přispívat mnohem, mnohem víc než dnes. Zatím to není, ale do budoucna s tím počítejme.
Kdo chce slyšet konkrétní doporučenou částku, tak jedno pravidlo v Bibli objevit můžeme:
Desátek. To vidím jako náročný, ale přitom dosažitelný ideál. Darovat 10% ze svého čistého příjmu. Osobně bych ale doporučoval těch deset procent rozdělit na dvě části. Pět procent čistého příjmu darovat vlastní farnosti a druhých pět procent na další dobré účely: na charitu, na misie, na rádio Proglas či televizi Noe, příbuzným či přátelům v nouzi apod. Co by těch pět procent farnosti konkrétně znamenalo? Když má někdo čistý měsíční příjem například 20 tisíc korun, tak pět procent znamená darovat farnosti 1.000,- Kč měsíčně (12.000,- Kč za rok), tedy asi 250,- Kč každou neděli. A někteří tolik dávají. Děkuji Vám všem, kdo do sbírek dáváte bankovky a ne mince. Musím uznat a znovu poděkovat za to, že v naší farnosti jsou lidé štědří.
Průměrná mzda je ovšem mnohem vyšší asi 46 tisíc hrubého. Užitečnější je ale takzvaný medián (něco jako nejčastější mzda), což je zhruba 40 tisíc hrubého a tedy asi 32.000,- Kč čistý měsíční příjem. V takovém případně znamená 5% 1.600,- Kč měsíčně (19.200,- Kč za rok), tedy asi 400,- Kč každou neděli. Můžete si zkusit spočítat, jaká částka odpovídá Vašim příjmům. Pokud by všichni farníci takto velkoryse přispívali, tak bychom se nemuseli bát o budoucnost financování církve. Samozřejmě chápu, že pro mnohé může být těch pět procent příliš mnoho. Ale můžeme to brát jako cíl, ke kterému do budoucna směřujeme, a začít třeba dvěma procenty či třemi a postupně, když si ověříme, že se to dá zvládnout, přidávat. Jestli to zvládáme, nám pomůže poznat poslední pravidlo:
Úžasná je věta svatého Pavla: “Bůh miluje radostného dárce.” Svatý Pavel organizoval sbírku, chtěl vybrat pro chudé křesťany v Jeruzalémě co nejvíc, ale nad tím vším zaznívá věta, která platí i dnes. Podpora církve má být naší radostí. Kéž by se nám dařilo dávat tak, že ještě mnohem víc dostáváme: radosti, pokoje, vnitřního ujištění, že jednáme správně. Když dáváme, tak nám může dojít, že jsme vlastně bohatí. Tolik jsme toho od Boha dostali, že můžeme rozdávat. Uvažujme nad tím, jestli nám naše dary přinášejí radost. Pokud ne, zkusme dát víc, nebo zkusme dát méně, až objevíme ten moment, že se radujeme, protože všechno je tak, jak to má být.
Děkuji všem, kdo podporujete naši farnost svými dary. Vám všem: Pán Bůh zaplať!
P. Pavel Hofírek, farář
